Výlet do Brd

Respektive na Hřebeny, respektive jen tak pod heslem I cesta je cíl. Vlastně jsem potřeboval jen tak někam jít a vyčistit si hlavu. To se povedlo.

A tak v pátek před sedmou vyrážím kam mě nohy ponesou. Základní cíl Skalka a pak se uvidí. Kolem sedmé jsem v Modřanech a fotím panorama jezu. Asi ty zdejší panorama začnu sbírat. Tohle je druhé do sbírky. Ale každý nějak začínal.

Jez Modřany

Je tu krásně, klid, nikde nikdo. Až na 2 auta měšťáků na cyklostezce. Tak ti nevím Máňo, jezděj sem spát nebo …..? V tuhle hodinu opravdu nepředpokládám, že by se tu moc lid vyskytovalo. Širokodaleko tu nejsou bezdomovci, stezka pašeráků čehokoli tudy asi taky nevede a o měření rychlosti tu nemůže být řeč. Tak co tu dělají?

Pokračují na Zbraslav. Tady mi udělalo maximální radost řeznictví s jídelnou. Dršťková a výborná. Co si lepšího přát ke snídani. Ještě kdyby byl slaný rohlíček, ale i ten obyč byl dobrý. Prostě víc takovýchto nádherných stravovacích zařízení. Ale došlo i na kulturu, pamětihodnosti, kochání se,…

Husův sbor Zbraslav

Šplhám se k bývalému vysílači AM a  rušičce Svobodné Evropy. Traduje se, že z tohoto vysílače nelegálně vysílala okupační vojska v r. 1968. Jsem nad Zbraslaví. Dostavuje se první alespoň trochu pořádný sníh.

Sníh nad Zbraslaví

Dostávám se na úroveň Cukráku (první významný vrchol Hřebenů 411 mnm)  nad Jíloviště a tady trochu, myšlenkově, odbočím. V knize Brdy známé i neznámé od pp. Davida a Soukupa se o příjezdu na Cukrák píše:

… a použijeme-li vlastní dopravní prostředek, zjistíme, jak je vlastně všechno blízko…

Tak tady si dovolím trochu více nesouhlasit a protestovat pánové!!! Použil jsem dopravní prostředek nejvlastnější – NOHY –  a blízko to tedy není. Jdu sem z domova skoro 3 hodiny a vlastní dopravní prostředky teda už fakticky začínají cítit únavu!!!

cesta cestička

Jíloviště a návštěva vyhlášené cukrárny a pekárny Stáňa. Titulů cukrárna roku jak nasmáno, alespoň co vidím, tak 6x titul. Dávám si kafe, preso z automatu,  a 2 makové koláče. Jsou dobré. Na rozdíl od Prahy i levné 🙂 A hurá k Černolicím. Těším se na Čertovy skály, už by mělo vysvitnout to slibované sluníčko na odpoledne. Po cestě mě dostává křižovatka lesních cest V Potocích a V Neckách. Už míň mě dostává, že odtud nastoupám 150m na cca kilometru. Uf. Ale stálo to za to. Jen to sluníčko není, jak bych si představoval. Ale to ostatně nebude do konce cesty, tedy až na pár vyjímek.

vyhlídka od Čertových skal

Přes Červenou hlínu se dostávám k Trojáku. Tady na rozcestí je připraven parádní stoleček na svačinku pro jednoho zesláblého turistu 🙂 Tedy asi to tak nebylo myšleno, ale posloužilo dobře.

svačinka na Trojáku

Začínají se objevovat stopy běžek a před Skalkou běžkaře i potkávám. Taky potkávám 3 idioty se psy, který volně lítají kde se jim zamane a na nějaké odvolání zvysoka …. Ten největší halama mi zezadu skočil na nohy, měl jsem co dělat, abych psa i paničku nepraštil. Ať žijí hlášky, on si jen hraje, to je ještě štěně, …. Až budu skákat na pejskařku já a očuchávat ji (na olízání si na poprvé asi netroufnu) tak jsem teda fakt zvědavej co se stane. A to slibuju, že pokud mě Katka odvolá, tak přestanu.

Skalka. Není to tak dlouho, co jsme tu byli na pochodu Z Mníšku do Řevnic. Překvapilo mne, že je otevřené místní občerstvení. Buřty na ohni, párky, mňamky, mlsky,… Dávám si kávičku do toho pro mne vyjímečně cukr a malýho rumíka. To je tady ale krásně 🙂 Cíl dosažen a je třeba určit co dál. No ono je víceméně rozhodnuto. Po červené 🙂

Když jsem tu byli na pochodu, šli jsme po ZTZ a terénem na Babku. Tak dnes uděláme kolečko a přes Červený kříž na Jezírko a do Řevnic na vlak. Po cestě ke Kříži potkávám už jen 2 běžkařky a u Jezírka bylo dnes pusto prázdno. Ještě chvilku se zastavuji v údolí před Pišťákem (460 mnm Hradiště Pišťák) dávám si čaj, sušenku a kochám se takovým příjemným pocitem. Z hlavy se vypařilo nepříjemné a zůstává moc fajn pocit z cesty, klidu, sněhu,…

Brdská romantika

Scházím do Řevnic a ani na nádraží mne neopouští dobrá nálada a štěstí. Paní průvodčí chviličku počká, než dojdu k vlaku (jako poslední a asi chvilku zdržuju). Usedám a vlak se rozjíždí.

Nějaké další fotky najdete v Hraboší galerii.

Necelých 40 km, nastoupáno 1250m, doufám, že to byl i dobrý trénink na jarní Den cesty.