Návštěva v Hrubém Jeseníku

Výlety, tisícovky a vysílání. Krásné 3 dny v horách, kam se jen tak běžně nepodívám.

Termín Krumlovských slavností. Katka s Bárou a Matějem jedou za historií, já se balím a jedu na kopečky.

Ve čtvrtek dorážím na Červenohorské sedlo. Rychlý výlet jen tak kousek do kopce.

U večeře otvírám předpověď a velké dilema. Nakonec volím na pátek, kdy má víc pršet, kratší výlet s vysíláním.

Ráno snídaně a kontrola předpovědi. Snídaně moc dobrá, předpověď stejná jak včera. Vyrážím brzy a už to jede. Hned na Velkém Klínu –  HLV_132  1.178m zjišťuju, že je to tu nějak dost do kopce. Ale první kopec, to dám. Přecházím na VV_132a Velký Klín – JZ vrchol 1.092m a kolem Velkoklínské chaty pokračuji na VV_026d Malý Klín 1.100m.

Chaty jsou dokonce k pronájmu od Olomouckého arcibiskupství. Chtěli jsme tam vloni jet, ale nakonec to vyhrál Paprsek. Tak jsem se alespoň letos kouknul o co jsem přišel.

Na Malém Klínu rozkládám stanici a natahuji anténu. Spojení docela přibývají, na to že je pátek. Ke konci vysílání se zatahuje a přichází déšť. I přes to se podařilo oblast aktivovat.

 

Dávám svačinu, balím a přecházím pod Malý Klín. Přepadává mě silnější déšť. Zalezu pod hustý smrk a čekám. Po půl hodině vyrážím směr HLV_248 Hřbety 1.058m. Přístup hodně komplikovaný, schovávám batoh do houští a prodírám se terénem. Vrchol dosažen, boty skoro jako vytažené z rybníka. Pod kopcem VV_026e Nad Petrovkou 1.051m dělám přestávku a u lovecké chaty suším.

Usušeno a výstup na VV_026e Nad Petrovkou 1.051 m. A vzhůru do kopce. Vcelku v pohodě přecházím vrchol HLV_138 Výrovka 1.167m a mířím k poslednímu dnešnímu cíli HLV_139 Velký Klínovec 1.166 m. Na vrcholu mě opustilo štěstí a začlo opět lejt. K domovu byl kousek, tak jsem šel. Návrat total prolitej horským deštěm. Ale zítra má být hezky.

Pivko a dobrá večeře byla odměnou za hezkou páteční procházku. Celkem 21km, nastoupáno 830m.

Večer koukám, že předpověď stále stejná. Na sobotu tedy plán cca 24km a 8 kopců 1.000+ s trochu náročnějším profilem. Plány jsou od toho, aby se měnily.

Ráno u snídaně na mne čeká úplně jiná předpověď, déšť, déšť,… Rozhoduji se, že nechám doma cajky na vysílání a zkusím to obejít.

První přeháňka na sebe nenechala čekat, ale stále jsem optimista. Vzhledem k tomu, že mám lehký batoh, rozšiřuji cestu a vyrážím na HLV_012 Keprník 1.423m. Po cestě nahoru se proti mě vynořily 3 elektropumpičky. V očích děs, kola jsou těžký a vláčí je dost blbým terénem. Co taky chtít na turistické stezce a v NPR. Ono nejen, že je to zákonem zakázaný, ale i debil může z mapy usoudit, jaká tam asi tak je cesta a nelézt tam. I když v tomhle případě asi zbytečně doufám, že by mohli vědět co to je mapa.

Na vrcholu spousta lidí. Přímo u žulové růžice na vrcholu hraje skupina dospělých hru – poznávají filmy a řvou jak krávy. Ani se neptám, jestli bych si tu růžici mohl vyfotit. (Potkávám je pak ještě na Sedle pod Vřesovou, tady hrají hru poznávání písniček, takže navíc ještě řve reprák). Prchám z Keprníku.

Bohužel už taky přišel první fakt velký dešťový mrak. Další 4 hodiny prší, víc nebo míň. Dorážím na HLV_022 Vozka 1.377m a měním plán cesty. Další plánované 1.000+ jsou buď kozí stezkou nebo přímo ve volném terénu. Borůvčí všude do pasu a nechce se mi bejt pořád promočenej, stačí co padá zhora. Redukuji cestu a z Vozky jdu na VV_041a Točník 1.146m a HLV_041 Červená hora 1.333m.

Pod Červenou horou přestává pršet a jsou hezké výhledy.

Protlačit se klečí přímo na vrchol Červené hory byl dost výživnej nápad. V podstatě jsem měl 2 krize. Při první jsem si myslel, že se tam v životě neproderu. U druhý jsem myslel, že se neproderu zpět na cestu. Vorvanej jak samice a kompleně promočenej jsem to nakonec urval. Sestup do sedla byl už jako vždy = těšil jsem se na pivo a kolena bolela jak svině.

Celý výlet byl ale fajn, déšť nedéšť. Nakonec pršelo o hodně víc než v pátek. Ale po cestě spousta informačních tabulí, kde se člověk přivzdělal a spousta nádherné přírody. Opět jsem ušel 21 km. Nastoupal 1055m. Z plánovaných 8 kopců 1.000+ jsou 4 vrcholové zápisy, ale alespoň tu mám něco na příště. A bylo to trochu víc náročnější na terén. Ale paráda.

No a neděle? To už bylo jen balení a cesta domů. Takže sluníčko celý den. Po cestě jsem se zastavil na Přírodní rezervaci Přemyslovské sedlo a Přírodní památce Letní stráň. Ano, zavysílat si a ulovit nějaké hezká spojení. Teď už tedy z auta a bez velké turistiky.

Obě lokality se mi podařilo aktivovat a odjel jsem spokojeně domů.

A to je vše. Deníky zpracovány a čekají na odeslání k vyhodnocení. Aktualizována mapa a statistika navštívených 1.000+.

Pár dalších fotek v Hraboší galerii.

A teď vymyslet kam a hlavně kdy zase na kopečky a zavysílat.