Návštěva Luže a Smědavské hory

Že jsou trochu dál od sebe? No a co.

Víkend jsme s Katkou trávili pod Luží. Povinnosti volaly. Pečení svatebních koláčků v Naději se naštěstí silněji týkalo Katky a já měl volnější režim. Výlet na Luž byl tedy logickou volbou. A protože je to za rohem, sbalil jsem si v pátek i stanici a naplánoval vysílání ze 2 FF v blízkosti vrcholu. Takový hezký celodenní radioamatérský výlet. Jeden míní, počasí mění.
V sobotu ráno setrvalá předpověď, déšť. Rozhoduji se nechat cajky na vysílání zabalené a vyrážím pouze na pěší výlet. Cesta na Luž i sestup v mraku, kuropění, slabý deštík.

Na vrcholu tomu odpovídající výhledy.

Ale pozor, mě se to líbilo, žádné teplo, žádní lidé (kecám, 2 běžce jsem potkal). Jen tedy do seznamu musím napsat, že se mám stavit i jindy, až bude něco vidět.

Po sestupu podniknu nejdřív pokus o získání razítka případně turistických vizitek v Chatě pod Luží. Podle očekávání neúspěšně, přeci jen je krátce po osmé hodině.

Kuchař připravující snídaně byl ochotný, to jo, ale nepodařilo se objevit majitele, který měl přístup k razítku a recepci. Dlouho jsem neprudil a odešel. Sednu do auta a přemýšlím co dál.
Předpověď se v podstatě od pátečního poledne neměnila. Pohled na radar ukazoval frontu, která ve dvou srážkových pásech pomalinku postupovala od jihu k severu. Vzhledem k tomu, že pohyb srážek směrem na východ byl skoro neznatelný, rozhodl jsem se, že se přesunu do Jizerek a vyběhnu na Smědavskou horu. Tato mi jako jediná chyběla v seznamu navštívených. Před devíti lety jsem s Láďou navštívil všechny zdejší 1000+ vrcholy jen tuhle ne. Myslel jsem, že jsme na ni zapomněli, ale Láďa si pamatuje, že byl zakázaný vstup kvůli Tetřevovi. No a od té doby pořád koumám, kdy sem zajet. Od Luže je to sakra blíž než z Prahy a tak jedu.
Nápad to byl dobrý, akorát tak o 20 minut nevyšel.
Na parkovišti krátce kouknu na stavební práce na obnově Chaty Smědava (původní stržena v r.2021) a hurá nahoru na horu. Od Vlčí louky je přes údolí Bílé Smědé vidět vrchol Jizery, dokonce ve sluníčku. Otestuji (poprvé a naposledy) nově koupený monokulár. Na to, že je to spíš dětská hračka to ujde, na vrcholu rozeznávám lidi. Smědavskou horu obcházím k západnímu úpatí a začínám stoupat.

Než dojdu k Příčné skále, natlačí se sem východní okraj fronty a začíná mžít.

Vrcholové skalisko Smědavské hory zdolávám v počínajícím deštíku.

Jakmile slezu a ujdu cca 500m od vrcholu a začínám sestupovat, nebe se zatáhne a někdo na mě vyleje rybník. Ani to neřeším a totálně promočený docházím k autu. Svlíkám se do trenek a jedu k domovu.
Smědavská hora 1084 mnm je tedy zdolána. Rád se do Jizerek podívám kdykoli jindy, je tu nádherně, dokonce i když leje jak z konve.
Věci rozvěšené v autě po cestě usychají – chvála moderním materiálům. Na základnu přijíždím někdy kolem třetí, práce na svatebních koláčcích stále pokračují. Několikrát se ptám, jestli mohu být užitečný a pak zahajuji taktický ústup.
Návštěva přehrady Naděje.

I s koupačkou. Michal mě varoval, že je tu studená voda, ale vzhledem k tomu, že dnes je teplota vzduchu i vody cca stejná (hodinky naměřily 19° ve vodě), tak to bylo parádní vycachtání. Přes Penzion Pod hrází (a jedny točený Svijany) přecházím k technické památce Vodního náhonu.

Samozřejmě jsem si štolu prolezl a pak se podíval i z venku. A to je z výletu vše. Z pohledu výletů hezká sobota a celkově super víkend.

 

---