Denní přechod Brd

Podnikl jsem druhý pokus dojít nonstop na chalupu.

Jak už reminiscence na název prvního článku – Noční přechod Brd napovídá, ani tenhle nebyl úspěšný. Dokonce byl horší než předchozí. Ach jo.

Naplánováno bylo obráceně, tedy startovat brzy ráno a na noc si nechat cestu od Třemšína dál. Taky jsem trasu trochu upravil a zejména na noc sem to vedl raději po cestách. Přeci jen mám ještě v paměti černou, kterou jsem zvedal minule. Nakonec jsem druhou půlku trasy ani nepotřeboval.

Startuji lehce po páté a až do Černošic se šlape parádně.

Při cestě ulicí Zdeňka Lhoty nalézám pamětní desku tohoto průkopníka aviatiky. Jezdím tudy často na koloběžce a desku vidím až nyní. Rozdíl rychlosti cestování a času všímat si okolí. Ještěže nejezdím na klikošlapu, asi bych nenašel ani Černošice.

Ve Všenorech se posilním koblihou a Pepsi, přeci jen mě čeká stoupání na hřeben. Ale nakonec to nebylo až tak náročné, vyšlápnuto ke Skalce. Proslýchá se, že by zdejší občerstvení mělo skončit. Bylo by to fakt škoda. No nicméně mají ještě zavřeno, tak chvíli posedím a ošetřím podvozek. Suché fusekle se hodí.

Mezitím otevřeli, ale než odtočí první piva, a že se k okénku nikdo nehrne, se zvedám a vyrážím do Čunčí. Na oběd tu mám sraz s Fílou a Luckou, tak ať je nezdržuji.

Posilněn obědem se loučím a vyrážím na cesty. No a to bylo poslední hezké na téhle cestě. Chytla mě křeč do levého lýtka. Nepomohlo pití, magnezium, protahování, masáž. Nakonec jsem si trochu ulevil, když jsem na lýtko natáhnul kolenní ortézu a stáhnul kobercovkou. Sice jsem nemohl pomalu ohnout chodidlo, ale křeč se zmírnila. Po 20 km jsem chytil víc jak hodinu a půl sekeru proti „pomalému“ odhadu cesty. Jeden čas jsem měl vidinu, že mě předjíždí šnek. A ještě se mi smál, hajzl.

V Bukové jsem si sedl na jednu Plzeň a začal jsem přepočítávat časy, odhadoval kam se dobelhám, přemýšlel, jestli to třeba nepovolí,… Rozhodnutí padlo na cestu dál s tím, že v Příbrami uvidím a pokud to bude možné, dojdu do Rožmitálu. Na půli cesty do Pičína mě chytla křeč i přes tejp. Hned vedle hřbitova, asi znamení.

Navíc se udělalo dusno a nad Příbramí černo. Prostě jsem vyměk a zakončil  cestu. Katka pro mne přijela a mohu začít plánovat pokus číslo 3.

Stejně za to může Fíla, který při loučení v Čunčí prohlásil, že mi přeje ať dojdu, ale když to vzdám, bude rád, protože příště půjdu s ním.

Průměrná rychlost stoupání: 4.9 km/h
Průměrná rychlost klesání: 5.1 km/h
Průměrná rychlost na rovině: 5.1 km/h
Průměrná rychlost pohybu: 5 km/h
Průměrná rychlost celkem: 3.9 km/h

Celková skutečná vzdálenost: 50.3 km
Vzdálenost stoupání: 14.5 km
Vzdálenost klesání: 13.1 km
Vzdálenost roviny: 22.7 km

Minimální výška: 198 m n. m.
Maximální výška: 578 m n. m.
Průměrná výška: 427.2 m n. m.
Maximální rozdíl: 380 m
Celkové stoupání: 1040 m
Celkové klesání: 864 m

Hodně mě mrzelo, že jsem nedošel ani do Příbrami, ale holt příště víc tréninku a před pochodem pořádně protahovat nohy.

 

---