Otava a Pootaví II.

Dojeli jsme k Sudoměři. Místo „předvybrané“ pro nocování. Což o to, bylo by kde. Ale to bych nesměl vybírat až jsem přebral.

Prostřední rybník

U Žižky stan, oheň, veselo a muzika. Plánovali jsem si místo prohlédnout až ráno a tak pokračujeme směrem na Mladějovice, že najdeme kam hlavu složit. Kousek dál je přístřešek, ale po zastavení stále slyším muziku. V tomhle bych se nevyspal. Pokračujeme na Mladějovice a končíme v sadu před obcí. Místo hezké, rozbalujeme, uléháme. Slyším stále muziku. Navíc kolem druhé v Mladějovicích rozpustili diskotéku a tak je slyšet místo původní muziky, která mezitím zmlkla, řev lidí vypuštěných z diskošky. Tak jo, zajeli jsme si tak 4 kiláčky, abych slyšel řev z Mladějovic. Moc jsem se nevyspal.

už mám skoro sbaleno

No, asi takhle. U Žižky byla kontrola pochodu Švejkova 50 tka. Muzika byla slyšet z Ražic a kolem jedné v noci přestala. Kdybysme zůstali na původním místě, hezky bych se vyspal. Ale co. Alespoň troška spánku, hezké ráno a v Ražicích na nádraží byl automat na kafe – to jediný tu po ránu fungovalo, jinak mrtvo. Ale co víc jsme si mohli přát (bylo by co, ale to je spíš na povídání a splnilo se nám to u Řežabince, No co, co, prostě tam byla luxusní kadibudka, ať si nemyslíte něco špatného :-)).

Husité

Žižka

Z Ražic vyrážíme přes NPR Řežabinec k Putimi. Vyhlídková věž u Řežabince, okolí, krásné ráno, klid a žádný lidi. Nádhera.

Řežabinec

Budu se opakovat – hezké cesty pro koloběžku, hezká cesta odtamtud tam, prostě prima výlet. Tak možná ten druhý den vezmu trochu telegraficky. Čertova stezka před Pískem, divím se, že tu nebyli lidi. Krása, a pro běh, kola, procházky – nádhera. Až do Písku jsme v podstatě nestavili. A tady si chtěli dát kafe. U Kamenného mostu v Písku v Mozzart Delikates jsem málem vyletěl z kůže. Tady už nikdy. No a když tak koukám do mapy, tak pak jsme vlastně stavěli až na Zvíkovském podhradí.

nad Vojníkovem

S jednou malou odbočkou u sv. Anny. Úprk byl dán hlavně tím, že jsem slíbil synovi, který nás měl vyzvedávat, že bude ve čtyři nastoupený na fotbale. V hotelu v Podhradí dáváme brzký oběd a hurá ku hradu.

Zvíkov

Já samozřejmě až na samý soutok Otavy a Vltavy (no, vzhledem ke vzdutí Orlíku někam, kde by se asi tak snad možná teoreticky mohlo o tomto pojmu uvažovat). Doma podle historických map dohledávám, že sem se seknul o 266 metrů 🙂

soutok Otavy a Vltavy

Krátká prohlídka hradu a hurá zpátky do Podhradí. Tady nás vyzvedává Michal, vezeme Bohuni do Písku na vlak a pak po cestě chytáme na dálnici víc jak hodinové zpoždění, takže Michal nestíhá fotbal.

Tak se příště koukneme zase někam jinam 🙂