Otava a Pootaví I.

Květnové svátky letos zklamaly. Delší volno se nekonalo. Ach jo – nejvíc 4 denní pracovní týden, komu by se to nelíbilo. 2 dny jsou tak akorát na uskutečnění mojí vymyšlenosti. Otava. Tolikrát sjetá na lodi, tolikrát navštívená, …. ne nadarmo ji máme za barákem. Tak letos ji dám celou, od soutoku Vydry s Křemelnou po soutok Otavy s Vltavou. Na lodi by se to blbě stíhalo, tak to dáme suchou nohou. Dáme? Bohuni jede se mnou, asi to nebude zas až tak divnej nápad 🙂

Vydra

Pár údajů:
délka 139 km
průměrná rychlost 13 km/h
nastoupáno necelých 2 500 m
Krásné 2 dny na cestě. 2 Dny? Jasně, přesuny zpestřené zastávkami u infotabulí, hezkých místech, vyhlídkách, na napití, na vydýchání, na svačinu, na focení, na kochání, a taky jen tak, a samozřejmě navíc důsledné zastavování u všech občerstvoven po cestě. To nějaký čas zabere.

kudy kudy cestička 🙂

Sobota, někdy kolem 8:00 mě Michal vysazuje na Čeňkově pile. V létě, v zimě, pořád je tu krásně. Na start, na soutok Vydry s Křemelnou je to pár odražení nohou. Ale je třeba fotit, kochat se, koukat, zkusit teplotu ve Vydře, v Křemelné,… No a pak mi všechno nemá trvat tak dlouho.

Otava – soutok Křemelné a Vydry

A už se to sviští, do Rejštejna z kopečka, bez námahy, krásně. Po cestě zastávka u Paštěckého mostu a už vjíždím do Rejštejna. Krátké zastavení na soutoku Losenice a Otavy, kouknu na kostelík, na zrekonstruovaný kulturák (místo našich závěrů sezóny v RC rally) a na rozdíl od mapy (tedy doporučené cyklostezky) to do Anína beru po ČTZ. Samozřejmě je to horší cesta, samozřejmě je to do kopce, ale opravdu je to jen o kousek delší. ALE – krásné místo U Mukyho, výhledy od Švédských hrobů a Mouřenec byly odměnou za toto prodloužení trasy.

výhled od Švédských hrobů

V Anníně jsem se zastavil ve sklárně Annín. Neměl jsem dost času na prohlídku a tak sklárna obohatila již tak dlouhý seznam připravovaných výletů. Dnes jsem jen nakoukl, otiskl pamětní razítko a hurá na cestu. Tentokrát pěkně po cyklostezce až do Sušice. Cyklosteska s luxusním povrchem, krásně značená nejen TZ, ale i místní značení Sušické Pavučiny. Moc doporučuji, samozřejmě projít, ale přes zimu se třeba jen pokochat na webu a plánovat.

jez Červené Dvorce a značení Sušické pavučiny

Zastávka v OffParku na kafe a odpočinutí. S Bohuni jsme měli sraz v 10,00 na náměstí, tak mám spoustu času. Na náměstí lidí jak smetí. To jsem zvědav, jak se budeme hledat. Nijak. Po telefonátu, kde se schovává, jsem dostal vynadáno, že přeci na nádraží, jak jsme byli domluveni. No nic, hlavně, že jsme se našli. Dali jsme si kafe, jedno malé pivo a hurá na cestu. Vždyť cyklostezka kolem Otavy je nádherná. Asi proto jsme ji co nejdříve plánovaně opustili a vydrápali se nad Žichovice k Čimickému jezírku. Hezky do kopečka. A samozřejmě potom taky z kopečka – Žichovický zámek, tedy spíš jen park, a pomalu se opět, tentokrát na delší chvíli, loučíme s Otavou.

Nezamyslice

Přes Nezamyslice se dostáváme na NS Velké Hydčice – Hejná – Nezamyslice. V Hejné se dáváme na Boubín a na sv. Annu. A proč ta odbočka? No protože tu je krásně. A nad Nezamyslicemi se tak krásně svačilo 🙂 A navíc jsem nebyl na Pučance – chyběla mi jako navštívené místo z říkanky Moučanka, Pučanka, les, Hejná je bláznivá ves.

odpočinek nad Nezamyslicemi

Jenomže, tady jsou 2 kopce toho jména a teď který je ten správný. Asi je to jedno, je hezky na obou. A říkanka? Prý na Hejnské takto pokřikují od doby, kdy hrdinně utloukli čerta. Tedy vlastně Půtovi Švihovskému utloukli opici, která mu utekla z Rábí. No nic, stane se. Ze sv. Anny po omytí léčivým pramenem, přes Kozlovskou stráň, do Hoštic do kempu. Kemp Hoštice je pro mne jednoznačně nejlepší kemp na Otavě. Sice se mi letos nepovedlo dojet sem 1.5. po vodě, ale alespoň o týden později na koloběžce. Tradiční káva a něco malého na zub. Přes obě Poříčí a Žižkův most se dostáváme do Katovic, tedy přesněji k Vondráškům, tedy do hospody. Kemp vynecháváme, tady se mi moc nelíbí. I když na vodě je to jedna z kávových zastávek.

vyhlídka nad Poříčím, vzadu Kněží hora

Žižkův most, jediný most Žižkova jména a jeden z mála, který se neklene nad potokem, vodou či údolím. Prý se při regulaci posunulo koryto Březového potoka . Ha Ha, já myslím, že když už je most Žižkova jména jediný, byl postaven právě na louce, aby bylo možno si ho řádně prohlédnout ze všech stran. A tento záměr se staviteli tedy parádně povedl. Na podporu mojí teorie si prohlédněte koryto potoka, vidíte stopy po regulaci, nevidíte, tak vidíte.

Z Katovic popojíždíme do Strakonic. Tak nějak nevíme, jestli tu chceme přespat nebo jet dál. Aby jsme to líp promysleli, sedneme si do Pizzerie, napereme břicha co se do nich vejde a pak nezbývá nic jiného, než jet dál, aby nám vytrávilo. S jedinou zastávkou – Modlešovice a žabí koncert na rybníce.

Pokud nevidíte přehrávač a chcete slyšet žáby, jděte k rybníku nebo si soubor stáhněte.

Přesun na předpokládané nocoviště u Sudoměře se zastávkou v příjemné hospodě v Čejeticích. A jsme na místě noclehu. O strastech výběru (jeden vybíral až přebral), noci a pokračování cesty příště 🙂
Fotky z putování samozřejmě v Hraboší galerii.