PMR Vandr 2019

Soutěž, na kterou jsem se hodně těšil. A to se prý nemá.

Po vyhlášení Vandru jsem sáhl do šuplíku a vytáhl trasu Libín – Bobík – Boubín. Trochu náročnější přesun Libín Bobík, ale dalo se. Rozeslal jsem trasu a termín jestli se chytne nějaký spoluvandrovník a chytil se Fíla. Možná toho dnes lituje. Předpovědi hlásily srážky. Na jihu republiky s vysokou pravděpodobností. Moje zaklínání, že nebude tak zle nepomohlo. Každodenní vejrání do předpovědí a přesvědčování se, že to nebude až tak zlý bylo houby platný

GW trans Číčenice Rohanov

Ráno se scházíme u vlaku a vyrážíme. Už při přiblížení k Vodňanům a pak do Prachatic prší. Vystupujeme v Rohanově a zalézáme do staniční boudy, prší. Máme dost času pro výstup na Libín a tak zaklínáme oblohu a čekáme.

Rohanov

Chvíli kecáme s místní chatařkou, vyděsí mě tím, že rozhledna na Libíně je zamčená. To nikdy nebylo. Zaklínání oblohy nepomáhá. Nedá se nic dělat, nasazujeme bundy a vyrážíme. Nad Rohanovem mizí turistická cesta ve vysokém podrostu úvozu a jinudy se to obejít nedá. Tak to ne, během pár metrů bychom byli promočení do pasu. Ani cesta přes nekosenou louku nedává smysl a tak vše obcházíme po lesních cestách. Místo 4,5 kilometru jdeme na vrchol 8.

cesta na Libín

Libín zblízka, zdálky nebyla vidět

Potkali jsme asi 8 lidí, ptáme se jak je to s uzavřením rozhledny. 1 neví, 2 potvrzují, že rozhledna je zavřená. Super, ani nevím, kolik sprostých slov mě napadlo a kolik nových jsem vymyslel. Docházíme na vrchol. Rozhledna je otevřená a ve stánku 2 děvčata vaří kafe a čaj s rumem. Chvíli kecáme a ony se diví mýmu divení, kde se vzalo info o zamčení rozhledny. Zámek je rozbitý co já pamatuju, proto taky nikdy dveře zamčený nebyly, a holky jsou ve stánku od 10 dopoledne a vesele všechny na rozhlednu posílají. Asi nějakej šum v éteru nebo je divnej den.

dolů vidět není

Vycházím nahoru na rozhlednu. Poslouchám, volám, nic. Vytahuji VX-3 a dlouhou anténu. Přeci jen tahle stanička slyší víc než PMRka (pro šťouraly – na frekvenci PMR neumí vysílat). Nic. Pak se najednou vyloupne Radek Chodov na Klínovci. I na PMRce je příjem dostatečný. Volám a dáváme spojení. Paráda. Pak zase nic. Píšu klukům v Krkonoších. Potvrzují mi, že mě slyší. Já jejich volání na PMRce vůbec a na VX-3 jen změna šumu. Sestupuji z rozhledny, dávám si čaj, kecáme s Fílou a za půl hodiny opakuji výstup nahoru. Nic, nic, nic. Je lehce po 16,00, přestává pršet, první kolo Vandru je do 17,00. Přesun na Bobík má 17 km. Rozhodnu se první kolo zabalit a využít toho, že teď zrovna neprší a přesunout se na Bobík.

pohled k Bobíku

pohled přes Libínské Sedlo k Záblatí

společnice na cestě

Vcelku v pohodě docházíme za Blanický mlýn. Tady nás opouští i ten poslední kousek štěstí. Začíná opět pršet. Docházíme k Cudrovickému přístřešku, dáváme svačinu a srážky sílí a sílí. Začíná hřmít a bouřka prochází nedaleko nás. Nemá cenu jít dál a tak čekáme. Podle radaru je to ještě tak na 1,5 hodiny. Je jasný, že na Bobík nemáme šanci dorazit dřív než cca po 22,00. Vzhledem k tomu, že 2. kolo vandru je od 22,00 do 24,00 tak už i mně dochází humor. Zvažujeme varianty přesunu na Jedlovou, přespání nad Volarama, na místě, … a pak v neděli časně ráno na Boubín. Nic moc nedává smysl. Připouštím, že soutěž je pro mne odpískaná. Teď už tedy jen vymyslet nějaký smysluplný náhradní plán.

Volám spolužačce jestli je na chalupě a jestli mi pomůže. Zaplaťpánbůh za všechny dobrý kamarády. Renata pro pro nás přijede. Za 20 mitut sedáme do auta a večer a noc trávíme na Dobré. Mají z nás radost. Na Dobré je od rána slunečno, fouká větřík, Renata má prádlo na šňůře, Honza roztopený gril, pár známých, dobrá nálada, víno, pivo, kořaličky…. Za 10 minut po našem příjezdu začíná pršet, po chvíli slušně lejt. To mají za to, že jsou na nás hodný. Ale byl to hezký večer. Po půlnoci s Fílou zaleháváme do spacáků. Celou noc mě budí Chřástalové z luk a rašelinišť pod Dobrou.

Lehce po pátý vstáváme, vaříme snídani a odcházíme na vlak k domovu. Přesun do Budějovic, po cestě prší. V Budějovicích zjistíme, že přípoj na Prahu je beznadějně narvaný bez možnosti místenek. Volíme trasu delší, ale pohodlnější. Nakonec stejně ze Zdic do Prahy stojíme, protože nejsme schopni prodrat se k naším místenkovým místům. Po poledni jsme v Praze. Užili jsme si do sytosti cesty vlakem (v dobrém, mě to nevadilo), zdrbali jsme kde co, užili jsme si deště a dobrých kamarádů. Takže to nakonec nebylo až tak špatný.

mapa

výškový profil

rychlostní profil

Po příjezdu jsem kouknul na net – všechny soutěžní stanice měly slušný počasí. V Krkonoších bylo sluníčko. Nekápla ani kapka.

Krkonoše Fotka Kuba nebo Dan

Na Prachaticku a Volarsku evakuovali hasiči 15 lidí. Co jsem se dočetl, tak bylo minimálně 25 výjezdů hasičů. Nezastavili se celou noc na neděli – čerpání vody, odklízení naplavenin, bahna, vývratů,… Stanice v Husinci zaznamenala v sobotu večer ve 20,00 12mm srážek za 10 minut. Takže jsme na tom byli ještě dobře. No a na závěr mi v neděli poslala Bohuni fotky z Bobíku, kam se vypravila na výlet. Provokatérka.

Bobík v neděli – fotila Bohuni

PMR Vandr skončil z hlediska vysílání vlastně nijak, protože jsem se ho ani pořádně nezúčastnil. Ale jinak to zas až tak špatný nebylo. Mohlo být hůř, ale na druhou stranu i líp. Hlavně kdybych nebyl tvrdohlavý a netrval na Šumavě. Kdybych změnil plány a jeli jsme na sever, nezmokli bychom. Ale …. prostě….třeba… bla, bla bla….

Už se těším na další výlet.