Z(a)mrzlý eter

Bonusová sobota do PMR soutěže Kopce. Ale kam jet. Variant vypracováno s dostatečným předstihem několik a nakonec spontánní čtvrteční rozhodnutí – Šumava. Sobota měla jen jednu chybu, neviděli jsme Sergeje.

Ve čtvrtek jsem usoudil, že na hřebeni Pancíř – Prenet je tak málo sněhu, že to jde přejít pěšky. A alespoň trochu bude snad terén připomínat název soutěže. Téměř obratem, kdy jsem zveřejnil portejbl na cbpmr.cz, se ozval Karel Rokycany OK1ELE, že jede se mnou. Potěšující zpráva, ve dvou se to lépe táhne. Upřesnění, Karel toho chtěl táhnout opravdu hodně.

Nakonec jsem z toho vyfasoval jen kabely, anténu a 7m stožárek (teleskopický rybářský prut). V pátek v hospodě na srazu jsem se zmínil Rudovi Fantomasovi OK1AVK a byli jsme 3. Ruda vyfasoval od Karla k nošení balun.

Domluveno, uděláno, sobotní sraz s Rudou na Barrandově a zastávka pro Karla v Rokycanech dopadla výborně. Přesun k Hotelu Zach v Zelené Lhotě proběhl za družného hovoru. Tam už na nás čekala ranní kávička. Původně jsme tu chtěli nechat auto a vláčkem se přesunout na Špičák. Ale podařilo se mi uhranout pana hoteliéra, kamaráda Pepu, a tak jsme měli usnadněnou cestu. Vysadil nás na Špičáckém sedle a ušetřil nám 1,5 km cesty a 150 výškových metrů.

Mlžno, tedy mračno, ale naděje na naplnění hezké předpověď trvá. Balíme batohy a vyrážíme.

Stoupání na Pancíř zdoláno a nahoru vylezeme do sluníčka. Chvílemi to sice bylo na ledu jako na klouzačce, ale nahoře paráda.  U mých návštěv Šumavy věc až neobvyklá. Takže za to můžou asi kluci. Z Pancíře fotíme, oddechujeme a připravujeme se na vysílání.

 

Na Pancíři jsme díky zrychlenému přesunu už v 10,00, tedy o hodinu dřív proti plánu. Ale téměř obratem po zapnutí PMRky se ozývá Jakub Řevnice. Koneckonců, hlavně na něj a Jardu Sušice jsem spoléhal při aktivacích vrcholů po trase. Přeci jen jsem potřeboval na každý kopeček 3 spojení a tyhle relace měly být, a byly – díky kluci – jistota.

Tedy ještě jedna jistota dnešního dne – Dan a Dvorská Bouda. Díky jeho přifouknuté technice ho celý den bereme R5, on nás neslyší, ale zato nám spolehlivě maže spojení i na 20 km. Navíc je každou chvíli na jiném kanále, takže to máme zpestřeno hledáním kanálu nejen bez dětí, lidí na sjezdovce a Němců , ale i bez povídání o rozbité rolbě a posezení v baru.

Dáváme první svačinu, první spojení já na PMR, kluci na kdečem – chvílemi jim nerozumím, když se baví o radioamatéřině, vysílání na licencovaných pásech, technice, normách,… Podařilo se mi aktivovat Pancíř a tak balíme a suneme se k další kótě.

Habr – kóta je trochu mimo cestu. Kluci jdou napřed a já se vydávám do terénu. Těch 600 metrů na kótu a zpět na cestu mi trvalo skoro 3/4 hodiny. Zapadal jsem pod prdel do sněhu, vytrousil jsem vysílačku, 2x jsem zapad tak, že to vypadalo na bagr nebo jeřáb. Měl jsem to vzít plazením, ale to jsem chytrej až teď.  Ale podařilo se mi zkompletovat aktivaci a tak vzhůru na Můstek.

Ono toho sněhu bylo místy víc, než jsem si myslel. Ale odhad, že nebudou třeba ani běžky ani sněžnice, kromě mých odskočení na vrcholové body, se naplnilo.

Na Můstku plánována delší přestávka, stavíme stožárek, taháme králíka, svačíme, pijeme, bavíme se, pijeme, užíváme si. Po počátečních rozpacích se rozjede CB, s PMRkami bloudíme a hledáme vlny, Karlovi se podaří ulovit Martina Kbely na Ještědu, já už se neprotlačil,… Nádhera. Až jsme se museli přemlouvat, že shodíme anténu a budeme pokračovat v cestě. Kvůli tomuhle jsem sem jel. Pohoda se nedá popsat ani nafotit. Díky kluci za doprovod.

 

 

 

Při sestupu z Můstku nám mizí sluníčko, ale ne dobrá nálada. Další cíl – Prenet – je trošku dál než předchozí 3 kopečky a tak kecáme, vysílačky ve skenu, občas se někdo ozve, občas mi někomu, nedaleko od rozcestí Na Sjezdovce pomáháme s Karlem na PMR aktivovat Jakubovi Řevnice Malý Tok, …… klídek pohoda. Sune se nad nás mrak a tak se snižuje viditelnost a klesá teplota – fakticky i pocitově.

Neklesá dobrá nálada. Já se vypravím na vrchol Prenetu, kluci do sedla Prenetu připravit vysílání na CB. Na Prenetu sice sněhu pomálu, takže nezapadám, ale zase díky hustému porostu a stožáru upevněném na batohu (i když cca 120cm ve složeném stavu) se sekám hned několikrát. Produpu si cestu k vrcholu, nic neztratím a neutrhnu a aktivuji vrchol. U kaple sv. Kunhuty poté rozbalujeme CB a pokračuje vysílání i na jiných pásmech.

Na PMR se konečně podaří i spojení s Danem na Dvorskou. I tato stanice tedy ulovena. Vzhledem k době a klesající teplotě po cca 45 minutách balíme. Já se rozhoduji vypustit poslední 2 naplánované vrcholy (i když Malý Prenet mám cca 400 m vzdušnou čarou a Křížový vrch po cestě do Zelené – nechám si je na únorovou návštěvu a tradiční výšlap na konci týdenního bloumání po Šumavě) a tak sestupujeme do Zelené.

GPSka mi ukazuje 17,3 km, nastoupáno necelých 580m.

Aktivovány 4 kopce.

Deník vysílání.

Takže jsme zakončili putování krátkým rozjímáním

a čekala nás jen cesta k domovu. Zastávka v Klatovech, v Rokycanech – než se Karel přebalí do svého auta, vyšlápnu psí hovno, asi štěstí na příště. S Rudou v pohodě dojíždíme do Prahy. Vybalit, usušit, uklidit,…

Kluci díky za skvělou společnost, všem díky za spojení.

Díky za parádní počasí

Další fotky v Hraboší galerii.

---

 

P.S.

A co s tím Sergejem? Nějak jsem se při příjezdu na Zelenou zmínil, že vagóny na Špičák tahá Sergej – tedy lokomotiva řady 781. Ruda se ukázal jako vláčkomil a už jsme šupajdili na nádraží. Bohužel přijel jen Brejlovec – lokomotiva řady 750. Fakt jsem byl přesvědčen, že tady Sergej jezdil. Absolvoval jsem rychloškolení z rozpoznávacích znaků, zvuku motoru. síly dunění z různých vzdáleností a načerpal další spoustu informací. Po návratu z výletu jsem prošel jízdní řády a řazení vlaků do r.2007. Všude jen 754 . Sergej tu musel jezdit předtím. Přeloženo, nepoznám Sergeje, netuším co jsem to viděl. Nezachránil jsem to ani zastávkou v Klatovech na nádraží při cestě domů. Sergej se tu neschovává. Ne. Tak se omlouvám, doufám, že imaginární Sergej byl jediná kaňka na výletě.

---

P.S.2

Dneska je neděle a už bych zase někam jel.

---