Sobota na Šumavě

Na dnešek jsem si naplánoval procházku kolem Poledníku a hlavně, polední vysílání na PMR právě z rozhledny. Zadařilo se obé – parádní procházka, moc povedené vysílání. Největší dnešní plus – DX na Sněžku – 250 km, a mínus – po 3 km v mokré trávě mi protekly boty, už koukám po jiných.

Ono to vlastně začalo už v pátek. Nějak se na tu Šumavu dojet musí. Vzal jsem to autem a tak jsem se mohl zastavit na Gerlovce, Novém Zhůří, na Křemelný, Frauenthalu,… Všechno takové zastávky na skok, podívat se co je nového, udělat nějakou fotečku, pokochat se.

Na Křemelné jsem se nějak zatoulal a málem mě chytla při cestě k autu průtrž mračen. Párkrát uhodilo takovou silou, že jsem i popoběhl, abych už byl u auta. Nakonec mě lijáky a buřina chytly až přes noc u Prášil.

Ráno je nádherně a tak před šestou vyrážím na cestu. Plán je jasný, projít se do kopce, z kopce, v poledne nebo před polednem dojít na Poledník, vysílat, sejít nějak nazpátek a pak se uvidí. Splněno na 1*

Sluníčko nebo zataženo mi vydrželo snad jen prvních pár kilometrů. Pak začalo mžít a pak už jen pršelo. Přestalo až po poledni. Ale i tak to byla nádherná procházka.

Telegraficky:

Vycházím z bývalého palpostu , odkud tanky střílely na Slunečnou a Jezerní. Dnes placené parkoviště. Za zmínku stojí zdejší žulové kostky. Jednou to bude technická památka, jsou kolem Prášil leckde na cestách a jako povrch je to nezničitelný. Po půl kilometru chci fotit a chcíply mi baterky ve foťáku. Prostě se nenaučím kontrolovat tyhle maličkosti před cestou a pak tahám zbytečný deka navíc. Baterky v navigaci chcíply po kilometru.

Prášily – Jezerní – bývalá dopadová plocha, všude výstražné cedule. Jen mě zajímá, jak to dělají při těžbě. Dřevorubci jsou asi imunní. Ale těží se vesele za cedulema.

Pokračuji k Nové Studnici. Kousek po loukách a většina cesty lesem. Zaujaly mě cedule upozorňující na fotopasti. Žádnou jsem nezahlédl a tak asi nebudu hvězda fotokoutku NP Šumava 🙂

Nová studnice, dříve obec s hájovnou, sklárnou, 13 staveními, dnes jen turistický rozcestník. Ti pátravější naleznou základy domů v podrostu.

Kdesi nad Novou studnicí – krásný les, borůvčí a

pro mne zatím záhada ??? Asi ani ne, trigonometrický bod, jen si dohledat údaje z ČÚZK.

Zelenohorské chalupy – slézám z kopečků a jdu se podívat do obce, která měla 50 chalup a samozřejmě huť. Dnes jsou s trochou fantazie viditelné parcely a místa, kde stávaly budovy.

 

Při stoupání k Vaňkově cestě začíná pršet a alespoň mrholení a mraky mne neopouští až do mého odchodu z Poledníku. Nad rozcestím potkávám cyklisty. Docela lituji ty mokrý zadnice, ale když se jim to líbí,…

Bavorskou cestou přes Předěl přicházím k Poledníku. Poprvé ho spatřím až tak z cca 300m, to se náhodou roztrhnou mraky.

A pomalu nastává část druhá, část vysílací. Před tím si tedy ještě dám kafe a pak už vybaluji Sencorku. První pokusy probíhají pod rozhlednou z nocoviště. A hned na první dobrou Ivo Hvězda z Krušných hor, tuším něco kolem 200 km (nakonec méně) a nálada je výborná. Popíjím kafe, dávám svačinu a chystám se na výstup na rozhlednu. Nahoře je výprava cyklistů, kteří se znenadání vyloupli z mlhy a tak čekám, až bude nahoře pusto. U hodné paní pokladní zakupuji turistické vizitky, dávám si razítka a jako vstupenka na rozhlednu slouží hezká pohlednice. Přes expozici stoupám na věž.

Malé odbočení – Poledník – 1315 m a nyní rozhledna + 37m, tuším, že 226 schodů. Dříve samozřejmě nepřístupné vojenské pásmo, na vrcholu základna pro sledování leteckého a pozemního provozu, odposlechová stanice a rušička. Prý odtud slyšeli, co si povídají policajti v Mnichově. 89 zpřístupněn vrchol, 91 nabídnut objekt KČT. Bohužel nedošlo k dohodě o celoročním přístupu pro zásobování a tak KČT stavbu odmítá. Takže tradiční scénář – od vniknutí do objektu přes rozkradení po totální devastaci.

V 97 naštěstí došlo k rekonstrukci a v r 98 ke zpřístupnění rozhledny a úpravě objektů tak, jak je známe dnes. Poledník je jedno z míst s nejlepším výhledem na naši i německou stranu Šumavy, vidět je až do Alp. Posuďte z fotek sami (pozn. autora – fotky nejsou krom rámečku nijak upravovány). Pro lepší orientaci jsem se snažil zachytit popisky okolních kopců.

Jsem na rozhledně, viditelnost mizerná, spojení přibývají. Slyším Sněžku. Dan huláká, že za 20 minut budou nahoře a začne vysílat naostro. Využívám toho a scházím dolů na čaj s rumem, pokec s paní pokladní a prohlídku expozice na rozhledně.

Vystupuji podruhé nahoru a začíná se plnit deník. Senior 43 byl na rozhledně Na Skále. Drátěná, tam bych nevylez ani omylem. A tady už mám taky takový pocit, že něco není v pořádku, tedy vlastně je, je vidět dolů.

Vysílání ale nějak přetlačí strach z výšek a tak se chvílema i kochám. To když není vidět moc dolů, ale spíš do dálky. Nahoru přikvačí rodinka, kde 4 z 5 členů ječí jak je to vysoko. Nekecám, zdola z pod rozhledny huláká někdo nahoru, ať tu neřvou. A to mám strach, že jsem nejvíc slyšet já, když hulákám do vysílačky. Vítr a déšť a uspokojení, že jsem udělal spojení na Sněžku, mě před jednou vyhání dolů pod rozhlednu. Hodina a půl na jednom místě, i tak na mne dobrý výkon. Dole dávám kafe a poslouchám, jak dělá spojení  Petra ze Sněžky a Ivo z Komáří vížky v Krušných horách.

 

Dělá se slušně = neprší, vykukuje sluníčko, i když nesměle, a hlavně, začínají se trousit lidi. Zvažuji cestu na Skalku, ale v botách vlhko a tak prchám dolů k Prášilskému jezeru. Přeci jen tu není na cestě tráva.

Lidí přibývá a mně ubývá cesta. Sestupuji do Prášil a rozhoduji se odjet na chalupu. Potřebuji připravit stožár na CB, za 14 dní je LPD2017 a já namlsán, chci někam na kopec opět na Šumavu, takže pěšo. Uklidit v autě, nějaké další drobnosti a v neděli se brzy vrátit domů. Parádní sobota. Tak zase někdy na cestách. Užil sem si to.

No tradičně pár čísel na konec.

Lehce přes 26 km cesty s nastoupanými 1240 metry. 10 spojení na PMR, poprvé přes 200km – spojení s Petrou Hradec Králové /p Sněžka 250 km. Spousta krásných míst.

Aktivace vrcholu Poledník.

Deník vysílání.

Fotky v Hraboší galerii.

---