Solarografie Kramolín III.

Tentokrát se obrázek nezdařil dle představ. Tedy nezdařil se skoro vůbec.

Všechny předpoklady, které měly vést k hezké solarografii, vykázaly své chyby a ty se sečetly. A k tomu je třeba připočíst menší pečlivost při zpracování komory a bohužel, výsledek je hodně mizerný.

U třetího pokusu byla použita stejná krabička od cigár, jako u předchozí solarografie, jen měla pouze jednu dírku. Zatímco výsledek čtyřdírkové kamery byl slušný, tady hned po vytažení papíru bylo jasné, že se to hodně nepovedlo.

solarografie III papír po vytažení z pinhole

Už po vytažení papíru z krabičky byl vidět problém. Málo jsem ji utěsnil nebo v ní kondenzovala vlhkost. Papír byl přilepený ke stěně a silně poškozený. Fotocitlivá vrstva byla tak na třetině plochy poškozená, degradovaná a drolila se. Papír jsem ofukoval, ale stejně na něm zůstaly drobné částečky a ofukem jsem ho navíc ještě trochu poškodil i tam, kde byla nějaká kresba. Takže moje chyba, protože jsem kopyto.

Ale naskenováno (sken v záhlaví článku) a nastalo zkoumání papíru, kresby… a pokus o vytvoření něčeho, kde by byl alespoň nějaký obrázek.

Další chyby po prohlédnutí papíru vyskakovaly jedna za druhou. Nevím, jestli jsem vše identifikoval správně, ale třeba někdo poradí. Takže ty největší omyly.

První chyba, nechyba. Volil jsem tuto netradiční komoru z důvodu vytvoření extrémně širokého obrazu. To se potvrdilo (tak natvrdlej zase nejsem, abych nevymyslel, co z toho může vylézt). Ale podcenil jsem malý formát papíru (cca 7,5×7,5 cm). Vlastní motiv vlivem vinětace pak byl vykreslen na ploše ani ne 4,5×4,5 cm. Něco ještě ubylo v poškozených místech papíru.  Moc detailů a kresby to tedy nepobralo.

Druhá chyba vyplynula nejspíš také z použitého formátu. Byť byl vnitřek krabičky krásně zatřen černou barvou, nějak mi nedošlo, že ten fotopapír je stále bílý (tohle tedy popírá tvrzení výše, že nejsem natvrdlej). Světlo procházející do komory se v ní tudíž muselo zákonitě odrážet od papíru a, byť tedy krásně černě matných, částečně i od ostatních stěn. Kresbě to rozhodně neprospělo.

Třetí chyba trochu vyvrací horní teze, že jsem nešika. Při vytváření kamer jsem chtěl docílit co nejmenší dirky. Místo 100% propíchnutí plechu krabičky jsem volil vytlačení plechu do hrbolku a obroušení vrcholku. Tímto postupem se mi podařilo spáchat opravdu mikroskopickou dírku. A to je asi předpoklad té druhé chyby. Když jsem si ve fotoeditoru prohlížel detaily kresby v celé ploše, dospěl jsem k názoru, že se na snímku silně projevila difrakce způsobená právě tou extrémně malou dírkou. Ale třeba se pletu. Právě se vzdělávám a třeba trocha teorie přijde vhod i vám.

I přes výše uvedené mám ale radost, že na tom papíře přeci jen něco bylo. Holt se musím příště zlepšit. Takže další studium teorie a hlavně věšet dírkové komory a zkoušet.

solarografie III final

Tak nějak nepředpokládám, že bez silné nápovědy by někdo na snímku poznal naši kapličku, ale je tam. Průchody slunečního kotouče jsou patrné docela dobře, včetně jeho zasínění. I blbej výsledek je výsledek, příště to musí být alespoň o chlup lepší.

O prázdninách jsem vyrobil 3 kamery, jedna z plechovky od piva, 2 z pouzdra na kinofilm – filmovky.  Ty z pouzdra na kinofilm mají dírku vyrobenou stejně jako je popsáno výše. Tak uvidíme, co to udělá s kresbou.

Plechovková kamera visí na chatě od půlky srpna, expozici počítám tak do března, dubna.
Jedna filmovka visí od konce srpna na balkoně v Praze. Jsem zvědavý, co se na ten malý formát zachytí. Vzhledem k výrobě dírky výše popsanou metodou jsem zvědavý i na vypálené detaily, třeba se nepotvrdí moje teorie o difrakci a začnu hledat další chyby. Tu sundám asi někdy do konce roku, uvidíme.
No a druhou filmovku nemůžu najít. Ležela vedle tý první v kufru, kde převážím měřáky a podobný citlivější věci z chalupy do Prahy a na chatu. A prostě tam není.

Koupil jsem si tzv. Sun Print Paper, mám v hlavě velkou „krabicovou“ dírkovou komoru a zkusit na tenhle papír expozici v řádu několika málo dní.

A taky bych rád po mnoha letech (snímky zmiňované v odkazovaném článku dole jsem stále nenašel) zkusil expozici dírkovou komorou na klasický fotografický film. Budu muset rekonstruovat Dirkona nebo vytvořit novou dírkovou komoru.

Tak teď najít čas na hraní. S výsledkem se pochlubím, i kdyby se to nepovedlo.