Výlet do dětství

Na sobotu 24.8. Katka naplánovala výlet – Ledeč nad Sázavou, respektive Sluneční zátoka. Výlet do dětství.

Problém nastal jen doma, kde jsem hledal knihu Hoši od Bobří řeky, abych si ji vyfotil u památníku. Nenašel. To by mě zajímalo, kam se poděla. Oba jsme s Katkou přesně věděli, kde v knihovně byla. Nakonec jsem s sebou vzal jeden díl kroniky Hochů od Bobří řeky s tím, že Hochy časem najdeme.

návštěva Sluneční zátoky

Malé odbočení – Katka po návratu domů šla do Alberta pro chleba a vrátila se s novým vydáním Hochů od Bobří řeky, který v Albertě akorát prodávali. Ale to původní vydání snad také najdu.

Původně jsme chtěli jet vláčkem, ale výluka Světlá – Zruč a délka cesty nás jasně navedla ke změně prostředku dopravy a vyrazili jsme autem. Ráno parkujeme naproti IC v Ledči, kupuji vizitky, dávám razítka do deníku a razíme na výlet. Hned za rozcestím U lomu začíná vloni otevřená naučná stezka S Jestřábem a hochy od Bobří řeky do Sluneční zátoky. Na jednotlivých zastaveních jsou info tabule s popisem jednotlivých táborů, které, nejen ve Sluneční zátoce, ale i v okolí, vedl Jaroslav Foglar. Každé zastavení je také doplněno o úkol ke splnění Diplomu orlích per. Plění 13 úkolů modifikuje původní skautskou zkoušku 3 orlí pera.

jedna ze zastávek NS

Snad vzdělávací okénko – na stránkách Skautského institutu najdete krátký komiks jaké zkoušky bylo třeba vykonat pro splnění Zkoušky 3. orlích per. Zároveň tu najdete odkazy na časopis Junák z r. 1918, kde je popsáno plnění této zkoušky na junáckém táboře na Plešivci u Berouna. A také článek ke stoletému výročí této zkoušky z časopisu Skautský svět z r. 2017. Zkouška vydržela dodnes, povětšinou je uváděna bez ran prutem na záda (asi by to někteří nerozdejchali, myslím tím i rodiče) a je popsána například na wiki – heslo Tři orlí pera. Je také pravdou, že si je jednotlivé oddíly přizpůsobují a někde dodnes drží i ty 3 rány holí nebo prutem. Konec vzdělávacího odbočení.

Jako poslední zastavení jsou na NS v Altánu umístěny tabule s informacemi o táborech proběhlých za války. Silný závěr. Spravili jsme si náladu a vrátili se na optimistickou notu stažením diplomu za absolvování NS.Výkony proměnlivé a ta Rychlost? Tu jsme prostě vzdali. Projít trasu v podřepu, kdy si pevně rukama držíte kotníky nohou,…??? To jsme prostě nedali. Za čas, který byl stanoven pro dosažení minimálního ohodnocení Čin jsme nebyli schopni se ani poskládat do požadovaného postavení, natož se rozejít.

V Zátoce Katka vyslovila přání protáhnout cestu na Stvořidla. No, chtěla to, plánovaná cesta se protáhla o 6 km. Ale na Stvořidlech bylo za a) hezky, za b) studené pivo ve stánku a za c) měli tu Turistickou vizitku, razítko a opisový štítek. Spokojenost na všech stranách. Osvěženi jdeme do Vilémovic, stavíme v báječné hospůdce U Čerta a přes vyhlídku Na Tabulkách míříme k Ledči.

Sluneční zátoka z vyhlídky Na Tabulkách

Plánovanou zastávku na prohlídku zámku nestíháme, ale ještě je otevřeno Muzeum Jaroslava Foglara a vyhlídková věž. Nestíháme oboje a tak jde Katka do Muzea a já na věž. A přišel poslední bod dnešního programu – Skalní vyhlídka na Šeptouchovské skále. Katka mě poslala do háje, že už nikam nedojde (jako bych mohl za to, že odbočkou na Stvořidla prodloužila trasu o cca třetinu plánované vzdálenosti). Vyrážím tedy sám a za ten výhled to stálo.

Tedy stálo to za to nejen na Šeptouchovské skále, ale po celou cestu. Tenhle výlet doporučuji. Budeme se muset vrátit, nestihli jsme ochutnat místní pivo z pivovaru Šepťák, zajít na prohlídku zámku, nevyfotil jsem si sluneční hodiny, které mají číselník „za roh“, a najde se i leccos dalšího. Ale teď jdu hledat původní vydání Hochů od Bobří řeky, přečíst si alepoň Rychlé šípy a určitě ještě něco vymyslím.

Ledeč ze zámecké věže

Nějaké další fotografie jsou v Hraboší galerii.