Výlet v Lužických horách

Víkend 7.-8.2. v Naději, dobrá příležitost zopakovat návštěvu Luže a v nejbližších chráněných oblastech rozbalit radiocajky a zkusit tyto oblasti aktivovat. Dobrý plán.

Do Naděje dorážíme v pátek. Katka s Míšou mají jasno, odjet ráno na Ještěd a zalyžovat si. Já mám hrubé obrysy, navštívit Luž a PP Luž, protože posledně jsem odtud nic neviděl, po cestě navštívit PP Brazilka a PP Naděje a z těchto PP vysílat. Vzhledem k předpovědi postupně opouštím myšlenku obejít to z Naděje pěšky. Varianta odjet k Chatě Luž a obejít to odtud je nahrazena kompromisem, Míša mě ráno vyhodí v Dolní Světlé a pak po svých. Z nějakých 15km je hned cca 12km (operativně prodlouženo zakufrováním hned na startu).

Start Dolní Světlá, cca 2°C pod mrakem, jde se hezky. Za nosem po značce. Na hranicích mě překvapí rozcestník Krkavčí kameny, to jsem v mapě neměl. Záhada rozřešena, měl jsem jít po zelené, vyrazil jsem po červené. V pohodě, tedy skoro. Výškový rozdíl necelých 100m, ale změna k horšímu, všude je brutálně namrznuto, sníh, zem, bláto, všechno pod ledem. To nakonec vydrží celou cestu. Přicházím k Falkensteinu

Chvíli přemýšlím, že půjdu prozkoumat pozůstatky bývalého hostince, ale vzhledem k terénu to nechám na příště. Už tady bruslím jak Nepela po opici. Tahám z báglu nesmeky. Před 6 lety jsem je poprvé testnul na Šumavě. Tak teď dosloužily. Vydržely celou cestu, ještě by asi daly pár km, ale hroty už měly každý jen 3 a tak po celkových cca 30 km na noze šly do odpadu. Za stovku vynikající pomocník. Zvlášť tady jsem je chválil co to šlo.

Přímou cestou k PP Brazilka. Jde se z kopce do kopce přímo po hranici. Kazí se počasí a začíná mžít.

PP Brazilka,  obvykle se vyznačuje bohatou florou a faunou, dneska se vyznačovala zimou, větrem a mrholením. Shazuju bágl ze zad a topořím dipol, udělám přístřešek a rozbalím cajky na vysílání.

Navlékám péřovku a dávám první výzvu. Ani ne za 5 minut se strhává pile-up. Po deseti minutách jsem si uvědomil, že jsem si nenatáhnul rukavice. Do sluchátek řve jedna volačka za druhou. Zaslechnu Alenu OK2APY. Povel byl jasný, Aleno něco povídej, najdu si rukavice. Krásně mi pozdržela pile-up. Teplo na ruce a tak beru jedno spojení za druhým. Bohužel začlo víc foukat a pocitová teplota šla pěkně dolů. Vydržel jsem asi 45minut, přerušil jsem vysílání abych se zahřál. Začlo pršet. Už jsem nenašel sílu sednout ke stanici a pokračovat. Ukončil jsem aktivaci s krásnými 75 QSO.

Balím. Pochvaluji si nový bágl, do kterého se balí přeci jen líp než do původního kletru.

Otvírá se jak kufr, dostanu se hned k baterce a rádiu a nemusím všechno vytahovat ven. Hlavně teď v zimě doceňuji, že náhradní oblečení, návleky, svačina, pití a ostatní bordel zůstávají v báglu a nemám z toho jeden velký chuchvalec, když zespodu kletru tahám rádio a baterku. Tak snad dlouho vydrží, byl za pár korun, ale vypadá dobře. Do materiálu samozřejmě nevidím. V zimě je narvanej věcma, nese hezkou váhu, tak si budu držet palce.

Tak hurá na Luž a PP Luž. Beru to přes Großschönau – Waltersdorf, a k Luži přicházím z druhé strany než poprvé. Nicméně kopec opět kategorie KuKo. Ale alespoň se zahřeju.

Pod vrcholem tahám telefon, abych vyfotil rozhlednu. Nějak jsem zapomněl, že mám v kapse i služební placku. Padá na sníh a ladně sjíždí po cestě dolů. Docela rychle mi došlo, že je to chytrej telefon a tudíž mu nedělá problém mazaně se vyhýbat všemu, co by ho mohlo zastavit. Po cca 50m běhu ho konečně mám. A taky mám fakt velkou chuť na něj párkrát dupnout a návdavkem ho propíchnou hůlkou. Dorážím na vrchol.

Teplota klesla pod nulu, fouká silný vítr a prší se sněhem. Tak tady si nechám o vysílání jenom zdát. Příště, při další návštěvě. Dávám v závětří tatranku a čaj a zahájím sestup. Těším se do Chaty Luž. Něco dobrého na zub, pivko a koupit vizitku, na kterou posledně nedošlo. Přicházím k chatě, lidí jak máku, narvaná hospoda. Urvu jedno točený.

Zeptat se uštvaný obsluhy na vizitku mi nepřišlo jako dobrý nápad a tak to nechávám taky na příště.

Přes Horní Světlou a přehradu Naděje se vydávám k PP Naděje. Po cestě to dokonce chvílemi vypadá, že by mohlo i vykouknout sluníčko. Za Horní Svělou je v poli zapadlý Volvo a 5 kluků se ho snaží vyhrabat. Netuším jak se tam dostali a ani se neptám. Nabídl jsem pomoc a naštěstí asi na 4 pokus se podařilo proházet cestu až na silnici a dostat auto kam patří.

Okouknu uzavřenou jeskyni hledám místo na postavení antény a usalašení se. Topořím anténu, rozbaluji přístřešek. Zatáhlo se a začalo silně pršet. Chvíli na to civím s otevřenou hubou. Mám to 2 km ke kamnům. Balím anténu a jdu do tepla.

Sice se nepodařila aktivace všech plánovaných PP, ale procházka byla parádní. Nakonec 12km hezkou krajinou. I když dneska pošmournou a zataženou. Na počasí sice brblám, ale furt lepší než vedro. Tak příště, je tu hezky, je tu dost míst na vysílání, je tu dost míst který bych měl navštívit, až bude něco vidět.

A epilog – místo doslouživšich nesmeků pořizuji Camp Ice Master Run (fotku nemám, nechci je vybalovat z futrálu, ale dohledat na webu je hračka). Slyším na ně samou chválu, tak se těším, až je otestuji (a při té příležitosti vyfotím).

Tak teď už jen najít čas někam vyrazit, to je vždycky to nejtěžší.

---