Plzeňské řeky – Úhlava
Je to hrozný, ale od nápadu a sjetí Úslavy, jako první z plzeňských koloběžkových řek, jsou to 4 roky. Co jsem dělal, že jsem nic nedělal. Napravuji, a i díky Martinovi, který mě do toho tlačí a koupil si koloběžku, jedu druhou z plzeňských řek.
Na začátek pár faktů
Délka toku 104,0 km
Pramen záp. svah Pancíře 1110 m n. m.
Ústí do Radbuzy v Plzni 303 m n. m.
Úhlava naplánována pro 3 koloběžky a jedno kolo. Bohuni nakonec ze zdravotních důvodů nejede a Týna ještě v pátek večer při nakládání koloběžek tvrdí, že taky ne. To se během pár minut mění a běží pro kolobku, aby se také nalodila na přívěs. Jsme 3. Vlastně 4 – Ondra je naše spása a dopraví nás na místo startu (skoro) a z místa dojezdu. Díky moc.
V sobotu ráno vyrážíme směr Pancíř, tedy Hofmanky. Krátká příprava a kolem půl osmé vyrážíme na cestu. První stoupání k prameni a pak už jen radosti a slasti cesty z kopce.
Po cestě pár zastávek, cesta utíká bez větších zádrhelů.
Do Nýrska sjeto ve svižném tempu a tady už končí sjezdařská část a začínáme dupat. Bohužel je zavřená cukrárna a tak si dáváme kafe na benzíně. Cesta příjemně ubíhá až kousek před Švihov, kdy Týnu začíná pálit ploska na noze. S tím se opravdu jet nedá. Ještě dojedeme do Švihova. Na zámku si dáváme párek v rohlíku, pivko a po krátkém odpočinku necháváme Týnu na místě čekat na přivolaný odvoz.
Pokračujeme s Martinem dál na Přeštice. Nechávám se přemluvit k úpravě trasy a Švihov – Poříčí jedeme po státovce. Trochu jsem se tam rozjel, takže Martin asi litoval, ale byla to taková vložená časovka, abysme byli rychle pryč.
V Borovech nás chytil první déšť. Vzhledem k předpovědi skoro zázrak, že první. Měli jsme kliku, byli jsme zrovna u mlýnu Borovy a přeháňku s krupobitím jsme přečkali pod střechou vstupu do místní prodejny.
A hurá na Přeštice. Pod kostelem měním pravidlo o zdravení prasátek. Socha prasat se zdraví pouze při jízdě autem (od kostela jsou sochy do dost velkýho kopce) a my pozdravíme alespoň prasátka na kašně na náměstí.
Stavíme na pivo a polívku, povedlo se to při hezkém kilometrovém nájezdu.
V pizzerii ve Spolkovém domě mají super vývar a Plzeň. Občerstveni se zvedáme k poslednímu úseku. V cíli se Martin přiznal, že po cestě z Přeštic k Lišicům měl největší krizi, kdy se nemohl po odpočinku rozjet. To znám. Ale kousnul se a jel. U Snopoušov nás přepadla druhá přeháňka. Štěstí nás neopustilo a uprostřed ničeho byla v polích autobusová zastávka. Půl hodinky a je po dešti. Bez dalších problémů dojíždíme do Plzně.
Velká gratulace Martinovi a doufám, že na další řeku se dostanu dřív jak za 4 roky.