Výlet nad Tanvald

Letos mám na výlety nějakou smůlu, tedy vlastně na počasí. Tak ten letos asi poslední nebyl výjimkou.

Na sobotu 7.12.2019 vyhlásil Martin Kbely bonusovou akci Z(a)mrzlý éter pro všechny PMRkáře. Vzhledem k tomu, že loňská, tedy vlastně skoro už předloňská akce se super vydařila, chtěl jsem zase někam na kopečky, kde jsem ještě nebyl. Při zkoumání map mi padl zrak na Tanvald a kombinace vrcholů Mechov, Malý Špičák, Špičák. Rozhodnuto. Ráno vyrážím autobusem do Tanvaldu a už po cestě se začíná naplňovat nepříznivá předpověď. Na místě prší.

Vyrážím do Infocentra, které je tady v sobotu, mimo sezonu OTEVŘENÉ. Věc nevídaná. Pokecám s paní infocentristkou, koupím vizitky a už se hrnu k Mechovu. Sníh je mokrý, klouže jako mejdlo, to ostatně celou cestu. Stejně tak celou cestu prší, nejen z nebe, ale odtává sníh ze stromů a místy je to dost výživný. Celý den stejný, ani už to nebudu rozmazávat.

výlet nad Tanvaldem

Ten kousek hřebenu  od Tanvaldu přes Terezínku a Muchov co jsem prošel a jistě i dál je super. Skály, skalky, asi výhledy. Ale já spíš koukal pod nohy, bruslil jsem jak Nepela a říznout sebou tady v tom počasí se mi moc nechtělo.

vzhled na Terezínku

ano, tudy – Terezínka

výhled na Tanvald z Terezínky

kudy tudy cestička

kudy tudy cestička II.

před Muchovem

Na Muchově jsem vytáhnul PMRku a když už jsem tady od toho vysílání, tak tedy ať nalovím spoustu stanic. Ulovil jsem horko těžko 2, Tomáše a Sasana.  Ještě jsem slyšel Romana Brod, ale výzva bez úspěchu. No nic, balím a odcházím na Malý Špičák. Jak tak přemýšlím o těch pouze 2 spojení, dochází mi až po delší chvilce, že sice jdu hezky svižně a s úsměvem na rtu, ale po úplně blbý značce. Tak se vracím k Mechovu a scházím po žluté do Dolní Smržovky. Cestu bych zhodnotil tím, že jsem rád, že jsem ji přežil. Klouzavý sníh měl jako podklad spadané bukové listí. Prostě dost velká zábava.

Ve Smržovce mířím k nádraží, že se převleču před stoupáním na Špičák. Nádražíčko nejen nemá čekárnu, ale pod přístřeškem ani lavičku. Takže opět na dešti a když už stojím, tak dám svačinu. Převlečen, posilněn vyrážím na Špičák. Stoupání hned ze Smržovky zvedá tepovou frekvenci a krok se zpomaluje. Na rozcestí v Jižním sedle dorazím s lehkým zpožděním. Navíc je tu vidina chaty na Špičáku, takže se rozhoduji vynechat návštěvu Malého Špičáku a nahoře na Špičáku si užít nejen občerstvení, ale i pořádného vysílání.

Tanvaldský Špičák, lanovka

Tanvaldský Špičák chata

Sice netuším, jak je to možný, cestou jsem nepotkal živou nohu a stop nahoru na kopec taky moc nebylo, ale v chatě je asi 80 lidí, fronta před pultíkem čítá tak 10 lidí a na všechno je jeden zoufalec. V kuchyni má asi kuchaře, ale jak to pozoruju, tak to je vše. Zoufalec se se vším pere s úsměvem, ale nestíhá. Navíc je mi po výstupu ukrutný horko. No nic, vyslíkám se do trika, rozhoduji se, že jídlo se odkládá, ale na malý pivo si počkám. Krize nastává, když dojde polívka a zoufalce se vydá do sálu hledat 3 lidi, co si jí objednali, nachází, krátká rozprava a návrat za pult, ne obsluhovat, ale hledat peníze. Pak výprava za lidmi peníze vrátit. Pak jsem myslel, že se začne obsluhovat, ale ještě návštěva asi kuchyně…. už to chci vzdát. No po 20 minutách třímám malé pivo, za minutu, necelou, ho vypiju a mizím z domu hrůzy. Venku se převlékám do suchého (mezitím se chata zaplnila tak, že lidi stáli i na chodbě) a hurá na vysílání. Zkrátím to a vypustím sprostá slova. NIC. Za půl hodiny odcházím, protože za tu dobu ani jedna ze stanic ani nezakašlala.

První sešup v lese byl brutální, sníh už mejdlo nepřipomínal, už to mejdlo bylo. Ujely mi nohy a bruslil jsem asi 20 metrů. Něco mezi letem krocana, dělovou koulí a nasraným Hrabošem, který se učí lítat. Cesto jsem minul 10 lidí, jak zoufale objímají stromy. Nevím jestli strachy ze mne nebo se jen snažili brzdit a řídit sestup. Podařilo se mi trefit skupinku mladých buků u pangejtu, takže jsem se konečně zastavil. Všechno mě bolelo, natáhnul jsem si záda a nohy byly takový kudrnatý. Další sestup už byl méně hororový.

Ve zdraví jsem sestoupil do Tanvaldu a tam mě čekalo překvapení na závěr.

Tanvald nádraží

Na nádraží funguje útulná nádražka, do minuty jsem měl na stole pivo, za malinkou chviličku čajík a rumíček a výbornou hrachovou polívku.

Ani se mi nechtělo pryč. Autobus do Prahy jel jak na drátku a tak jsem ve zdraví dorazil domů.

Krásný výlet, krásná krajina, píšu si na seznam vrátit se za lepšího počasí. Cca 15km, nastoupáno lehce přes 1.300m. Jen to vysílání bylo takový nijaký, jen ty 2 spojení z Muchova.

PMR Muchov

Tak a teď kam příště?