Rysy na otočku

Dobytí Rysů jsem přislíbil Mindovi, když prohlásil, že nějak nepohnul s jeho nápadem zdolávání nejvyšších vrcholů států Evropy.

Ale přeci jen nejvyšší Polský vrchol je už na mne dost vysoko a hlavně je z něj prý dost vidět dolu. U mne ne zrovna vítaná skutečnost. Naštěstí se přidal Noxa a díky jemu mi odpadlo dilema, co bude, když se tam nevyškrábu. Info na netu a fotky mě utvrzovaly, že tyhle široširé výhledy a vzdušné momenty by mohly zapříčinit, že se zašprajcuju. Noxa změnil můj pohled na celý výlet, ten se nešprajcne a oba s Mindou zdolají vrchol. Já dojdu kam dojdu, nejlépe na Chatu pod Rysmi, kluci pak dojdou na Rysy a po cestě zpět mě seberou. Takže potvrzeno, naplánováno, odjezd. No když jsem přemýšlel dál, zjistil jsem, že moje kondice může být taky dobrá brzda pro oba dva. Měním plány pro sebe a oba souhlasí. Rozdělíme se, kluci zdolají Rysy a já vyjdu na Predné Solisko. Mimochodem, před 7 lety jsem nevylez ani na to Solisko, protože je odsud vidět moc dolu. Vytáhnu si s sebou vysílačku a jako OM/OK1HBP/P zkusím aktivovat zdejší OMFF. Pak se sejdeme na Štrbském a budeme pokračovat ve víkendovém programu.
V pátek večer jedeme směr Tatry. Po cestě se s Mindou vystřídáme za volantem. Minda v domnění, že jedeme moc rychle a na Štrbském plese budeme brzy, udělá zajížďku do Polska. Prostě v Žilině minul odbočku. Když se vracíme, tak ho v Žilině pro změnu blbě naviguji a míjíme odbočku opět. I přes naší společnou snahu lehce po čtvrté parkujeme na Štrbském plese. Půl hodinky odpočineme a pak už převlékání, balení na cestu,… Už po cestě se začne naplňovat předpověď počasí a chvilkama kápne. Vypadá to, že se rosničky moc nespletou. Rozhoduji se nechat krátkovlnnou vysílačku v autě a vyrážíme. Na Predné Solisko je to z Plesa furt rovně za nosem a do kopce. Takže hladký start. Jak jsem se dozvěděl po návratu, kluci zabloudili hned za parkovištěm a nemohli se vymotat na modrou značku k Popradskému plesu.

Ráno u Štrbského Plesa

Tak jdu, funím, nadávám, potím se, zastavuji, piju a chválím se, že jsem cajky na vysílání nechal dole. Asi bych tam se zátěží (mělo to dohromady jen 5 kilo) šel ještě teď. Až těsně pod vrcholem, ano opravdu jsem došel až na vrchol, mne předchází dvojice mladých vysportovaných holek, kterým nedělá dokonce problém se bavit. A to prosím v tempu, které by mě efektivně zabilo.

až nahoru

tam je vrchol

Nahoře už taky sedí jedna dvojice a tak se převlékáme do suchého, fotíme, kocháme se, svačíme,… Za tu hodinku, kdy se tady placatím, přichází asi 5 lidí. Ale dole pod kopcem už se formuje řada dalších návštěvníků a nahoře se formuje dešťový mrak. Scházím dolů na Chatu pod Soliskom, nadávky lítají hejnama a kolena bolí jak svině. Dolu jdu pomaleji než nahoru. V chatě si dávám česnečku a pivko (prý nejvýše čepované v Tatrách) a sunu se na terasu. Jen co otevřu dveře, zase se sunu dovnitř, prší. Asi jsem si to přivolal, nicméně rozhodnutí nechat dole vysílačku se ukázalo jako dobrý nápad. Jo a taky jsem se rozhodl, že už nikdy nedostanu nápad táhnout to s sebou do takových kopců na zádech. Jedině lanovkou.

Přestalo pršet, dávám se na sestup. Beru to Furkotskou dolinou. Cestu si nějak blbě pamatuji, a tak mě překvapuje, že i tady se najdou docela sešupy a kolínka si zase vytrpí své. No co, tak se i další část Tater seznámila s mým vybraným slovníkem. A že těch nadávek bylo.

Furkotská dolina

Dole odhaduji, jak asi budou kluci rychle postupovat a vypravuji se za poznáním Štrbského Plesa,. Prošel jsem si ho opravdu celé, lidí jak na pouti a taky to tak chvilkama vypadalo. Když už se blíží čas, kdy by kluci mohli být dole, jdu k autu a od občerstvení už na mne huláká Minda,. Dali to nahoru a dolů asi o 2 hodiny rychleji než je plán, a to ani neběželi a stavěli se dokonce na polívce a na pivu v Chatě pod Rysmi.

Balíme a jedeme do Martina. Po cestě zjišťuji, že kemp, který jsem mel vyhlédnutý je zavřený a do druhého se nemohu dovolat. Na blind jedeme do kempu Trusalová. Štěstí při nás stojí a jsou volné dokonce 2 chatičky, takže volba je jasná, nespíme pod širákem, ale v postýlce. Lehká hygiena a jdeme se podívat na něco k snědku. Já s Mindou uvažujeme u prvního piva, že si dáme druhý a půjdeme se podívat kolem baráku. Pak si dáme třetí a já mám problém dojít vůbec do chaty. Noxa uvažuje, že by nás vytáhnul kousek do Malé Fatry, navrhuje u prvního piva Chatu pod Chlebom, 12km, 1.000 výškový rozdíl, u druhého piva navrhuje Velký Kriváň 16km, 1200 výškový rozdíl, po třetím pivu jde s námi do chatky. Na chvilku si lehneme, budím se v devět na záchod a pak až ráno. Ve zdravém těle zdravý vzduch nebo jak to bylo. Každopádně na slovenském vzduchu a po výletu na Solisko se mi spalo fakt dobře. Jo a kemp fakt doporučuji, klid, čisto, super po všech stránkách.

sobota – bez komentáře

Ráno zabalíme, posnídáme a hurá do Martina. Další postupný cíl Ferrata na Martinské Holi. Když jsem slyšel, jakým fofrem ti dva včera vyběhli na Rysy, nechávám je i na ferratě samotné. Jedu autem nahoru (a tím jim ušetřím 2 hodiny sestupu z cíle ferraty zpět dolů) a u sjezdovek na Martinské holi rozkládám cajky, natahuji anténu a věnuji se vysílání. Tedy spíš příjmu. Ze stanoviště se nedá vysílat do žádného zajímavého programu (FF, SOTA, WCA,..) a tak spíš probírám éter, lovím jiná FF a zajímavé značky. Pohodička a moc jsem si to užil. Asi půl hodiny před předpokládaným koncem výstupu kluků ferratou na Martinskou holi volá Minda kde jsem, že už jsou nahoře. Závodníci nezklamali. Dáváme si v místní chatě polívku, pití, balíme a vyrážíme k domovu. Pár přestávek po cestě na benzínkách, D1 zdolána bez větších zádrhelů. Všechny hlavní plány a cíle splněny. Parádní výlet. Díky za společnost.
Tak příště kam???

Nějaké další fotky tradičně v Hraboší galerii.