Ruzyně, větrný výlet za letadly
V pátek jsem odhadl, že je akorát tak čas, abych stihl dojet na Ruzyni, chvíli pobejt a před setměním dojet domů. Ach jo. Zase se přimotal protivítr.
V podstatě od samýho začátku jsme měl chuť to otočit. Ale pořád jsem si říkal, že se mi to jen zdá a musím víc makat. Tak jsem jel
No jak je v obrázku, nezdálo se mi to, foukalo. I nazpátek mi to moc nejelo, sice už foukalo jen 16 kmh, ale cesta tam mi nějak dala zabrat.
Ale stálo to za to.
Z neleteckých se tentokrát podařilo vyfotit ptáčníky.
Potkal jsem i sekuriťáky, ale na ty jsem si nějak objektiv namířit netroufnul. A taky už jsem měl foťák sbalenej, takže nic. Na vyhlídce jsem byl sám. Kdo by taky jezdil v tomhle počasí a čase. Jen jeden cyklista se přiřítil. Vyběhl nahoru, navlík zelenou vestu, popad do ruky oranžovou vestu, začal skákat a cvičit prostná. Chtěl jsem utéct, ale dostalo se mi vysvětlení, že vyprovází rodinu na dovolenou. Asi skákal radostí. Rodina určitě sedí v letadle u levýho okénka v letadle, tudíž vidí na vyhlídku. A taky mu mávají, jen on to nevidí. Chyba byla, že netušil v jakém letadle sedí ta rodina, a tak, jestli neumřel, tam mává a poskakuje dodnes. Tedy ne, mával asi 8 letadlům a pak odjel.
Já jsem si dal ještě pár minut a balil jsem k domovu taky.
Hezký podvečer, jen:
- nestíhám udělat popisky v galerii, do konce měsíce budou, tedy po dovolené tipuji tak 25.9., tedy snad někdy v září,
- mám zaprasený cosi ve foťáku, takže musím na čištění,
Výlet až na ten vítr hezký, teplota přímo skvělá.
Najeto 42,5 km, průměrnou rychlostí tam se nechlubím, ještě teď mě bolí nohy, jak jsem to proti tomu větru lámal.
Vyfoceno několik letadel.
Spokojenost.
Nějaké další fotky tradičně v Hraboší galerii.