Po cyklostezkách nad Prahou

Takový malý soukromý test cyklostezek Labská a Vltavská.  Trochu smíšené pocity, odhadem 20% trasy není pro koloběžky moc vhodná, ale blíže v textu. A ještě jeden poznatek pro zasmání – celou cestu foukalo proti. A jinak – Paráda.

 

Nějak jsem se na volné dny zakousl v Praze a tak kromě vypořádání restů zbyl přeci jen čas na jeden výlet na koloběžce. 6.7 balím ráno fidlátka a koloběžku a jedu – na metro. Prvotní přiblížení je na Černý most a, to se na mne nezlobte, to je Béčkem prostě bezkonkurenční. Navíc metro ani moc nebloudí. Jako já. Než jsem se z Čerňáku vyhrabal k Jenštejnu, párkrát jsem zapomněl kudy. Ale hezké cesty a okolí mi zpříjemnily putování.

Trochu jsem střídal cyklotrasu s turistickou. Místy jsem se dost proklínal, ale alespoň jsem se rozehřál. Tak tady moc nemohu posoudit stav cyklotras, nevím přesně, kde to byla kombinace s turistickou a kde jen čistá cyklo nebo jsem jel po silnici. Ale dojel.

Sice Jenštejn vypadá jinak než na pohlednicích a obrázcích, ale brzy to tu bude hezké. Moc se nezdržuji, vše zamčené a tak jedu k Cvrčovicům a do Brandýsa. Půl napůl, hezká cyklo a neutažená šotolina. Nad Crčovicemi zpestřeno nadměrným výskytem střepů. V Brandýse je otevřené infocentrum s příjemnou slečnou. Při pokusu navštívit muzeum jsem si rozbil hlavu, o Katovně nemluvě.

 

Až pojedu kolem v pondělí úterý někdy před polednem, určitě se stavím, to by mělo být otevřeno. Akorát je blbý, že jsem většinou v práci a tak mi muzejní poklady zůstanou utajeny. Ještě mě rozesmálo první občerstvení v Brandýse – otvíračka ve čtvrtek od 14,00, svátek nesvátek, prostě Pro bohatství zavřeno, jiný důvod mě nenapadá. Jo, možná nemaj rádi turisty a cyklisty. Uháním po super asfaltu do Kostelce. Tady si zavzpomínám na studentské časy. Chvíli tu měl domovskou adresu spolubydlící z koleje. I hospodu, kde jsme párkrát byli, jsem našel, akorát je to večerka. Za Kostelcem začala bída. Až do Mělníka cesta na nic. Obrovské šutry říční navigace nepřejeli i někteří cyklisté, takže vyježděné koleje od aut, chvílema s louží po nočním dešti, byly nakonec lepší varianta. Docela jsem si chvilkama dost zanadával. Ekvilibristika na šutrech, cvičení rovnováhy, sem tam rána do řídítek nebo stupačky. Můžu říct, že večer jsem to cítil v zádech. Z Kostelce do Mělníka jednoznačně nejhorší zážitek. Příště hledám alternativy. Ale okolí fajn. Třeba ….

Ale všechno zlé je zapomenuto, vítá nás Mělník. Pod Pražskou věží si dávám slušnou pizzu a chvilku odpočívám, než se vrhnu do víru města.

Infocentrum otevřené, Muzeum otevřené, Podzemí otevřené, Kostnice otevřená, Kostel otevřený, Proboštství zavřené. Bohužel jen tady prý (dle info od infoslečny v Infocentru) mají turistickou vizitku kostela. Tak nic. Zato za kostelem ve Staré škole mi pán půjčuje křížák a kleště – uvolnil se mi blatník, evergreen posledních měsíců. Šroubovák, kterým jsem vybavil koloběžku se ukázal krátký a tak jsem žebral – tedy spíš to bylo na oplátku, vyběhl na mne pes, chtěl mě sežrat, pak já jeho, a když jsme se oba uklidnili, dal jsem se s pánem do řeči a o vercajk poprosil.

Nabažil jsem se Mělníka i lidí a ubírám se – teď už vlastně – k domovu, tedy na cestu zpět. Měním cyklotrasu Labská cesta za cyklotrasu Vltavská. Zpočátku to není špatný. Po slušné stezce a okreskách se dostávám do Veltrus.

Ono je vlastně na výběr, až do Lužce je možné jet podle vkusu po jakékoli straně Vltavy. Buď před Zálezlicemi přejít lávku, což obnáší nějakých 50 schodů nahoru a dolů nebo v Lužci chytit přívoz. Já šel po lávce. Po cestě stojí za to navštívit Bukolskou rychtu nebo Bistro U Matýska v Dědibabách. Obojí jednoduchý, ale milá obsluha. V oboře zámku Veltrusy je hezká asfaltka a to pokračuje do Nelahozevsi. Pak to rychle skončí a až do Kralup jedeme, jedeme,… no nevím jak to nazvat, ale je to sjízdnější než šutry navigace.

Kralupy – zasloužený odpočinek v Turistickém centru iCafé – doporučuji. Tedy vlastně asi ne. Nějak jsem tady zblbnul a dal si zajížďku přes Hostibejk na vyhlídku nad Kralupama a zase zpět. 6 km navíc a s horskou prémií.

Cesta z Kralup už je pohodová. Asfalt více či méně kvalitní. U zdymadla Dolánky se nezapomeňte zastavit v občerstvení. Bude se hodit. Protože pokud zvolíte cestu přes Máslovice a Muzeum másla, čeká vás, i když poslední, tak přeci jen asi 6 km dlouhé, stoupání. Jsme v Klecanech, krásný, ale nepřístupný zámek a teď hurá zpátky k řece. Co jsem přes půl hodiny stoupal, za pět minut jsem sklesal, pravda, maximálka je nepublikovatelná. Parádní sjezd, parádní asfalt, kolobka sedí jak přibitá, lituji, že klesání končí.  A samozřejmě si dole nadávám, co kdyby tam někdo vyšel z vrátek nebo vyjel z garáže. Příště jedu určitě pomaleji.

No a co zbývá? Dojet do Prahy. Někomu se podařilo udělat nějak moc cedulí s nápisem Troja 4km. Mám pocit, že jich je alespoň 10 umístěných od 6 do 2 km od Tróje. Ale dojel jsem tam.

Přes Stromovku na Vltavskou a na metro. Přeci jen už mě bolí nožičky a po Praze se mi nechce jet. Ještě si dávám kousek ze Smícháče na Hlubočepy, ale tady už se hrnu do tramvaje a do kopce využívám síly elektřiny. Hezký výlet. Protivítr, nesjízdné úseky a to, že jsem z Mělníka nepřivezl lahev vína bude zapomenuto a zbude hezký pocit z cesty. Tak zase někdy.

Jo ještě rekapitulace, potkal jsem 6 koloběžek, 3 ani nepozdravily, jedno dvojkolo, 1.632 rybářů a jinak běžný provoz. Počítadlo se zastavilo lehce nad 120km a už bych zase někam vyrazil.

Pár dalších fotek, pokud se najde někdo, kdo je chce vidět, je v Hraboší galerii.

Tak ahoj na cestách a výletech.

---