EBH 2017 + Maňovický drak

Víkend 27. – 28.5. 2017 – EBH 2017, aktivace kopců PMR, výlet na Zhůří a NS Maňovice

Eter Bez Hranic je další ze soutěží CB, kterou jsem vyzkoušel po mém loňském odhodlání a rozhodnutí sem tam na nějakou soutěž vyjet. Ve spojení s aktivací kopců PMR a výletem na Zhůří to byla krásná sobota a neděle. I díky Jimmovi, který mi dělal společnost.

Výhled ze Zhůří na Roklan

No výlet – začalo to pracovní návštěvou chalupy, kde bylo třeba posekat trávu. Ale dopoledne jsme to zvládli a pak už nastalo jen balení nezbytných propriet. To máte stožár, kabely, vysílačka, karimatka, spacák, lana, jídlo, pití, židlička, počítač, deníky, akumulátory, tužky, hodiny, baterky, lampičky, kolíky, stolek,…. většinu toho nepotřebujete.
Celý výlet bych rozdělil na automobilovou, neautomobilovou a PMR a CB vysílací část. Všechny byly perfektní. Automobilová část spočívala v přesunu z chalupy přes JN69SK V Kopaninách a JN69RF Svatobor na (respektive pod) JN69SB Břemeno 1156m. V Kopaninách a na Svatoboru jsem se pokusil o spojení na PMRku abych oba kopce aktivoval. Což se mi bohužel nepovedlo, pouze po 1 spojení z obou kopců zmařilo moji snahu. Zato jsem si to vynahradil na Huťské hoře. Ale to už přecházím do neautomobilové části. Takže už jen deník PMR a aktivace Huťské hory.

Po dojezdu na Zhůří jsme si dali výletík na Huťskou horu 1187m. Při procházení kolem Zhůří nás zarazilo množství aut a hafo lidí. Asi po týdnu jsem se dozvěděl, že zde bylo setkání bývalých vojáků, kteří zde na Zhůří sloužili. Ne všichni za to mohou, ale právě zdejší posádka se zasloužila o to, že nyní je už jen velice obtížné zjistit, jak to zde vypadalo. Po dokonalém odbagrování se již nedá ve většině případů určit kde stály a jaké měly základy zdejší stavby. Ale to je jiná kapitola.
Kolem Zhůří postupujeme na Huťskou horu a odtud sestupujeme k památníku Vánoční letecké havárie z r. 1937. Pokud chcete zjistit víc, navštivte toto místo nebo se třeba koukněte na stream Zmizelé Šumavy. Vracíme se a částečným výstupem téměř k vrcholu Zhůřské hory jsme se dostali na neznačenou cestu a zahájili opět sestup, tentokrát ke sklářské peci ve Staré Huti. Pokochali jsme se a definitivně vystoupali zpět ke Zhůřské hoře a k autu. Hezkých asi 12 km a skoro 800 nastoupaných metrů nám bylo odměnou spolu s hezkými místy a výhledy.

sklářská pec

Svačina, stavění stožáru a příprava na vysílání. S pomocí Jimma jsem měl vše nachystáno na závody a tak jsme seděli, kecali. Závod ani popisovat nebudu, jen pár poznámek. Jen krátce. Moje vyhlédnutá kóta zas tak super nebyla. Ale pár spojení jsem udělal. Nonstop vysílání jsem odpískal a mezi cca jednou a pátou si chrupnul. Bylo to SUPER. Ráno jsme sbalili a hurá k domovu (téměř).

vysílám, fotil Jimm

Vzhledem k tomu, že píšu s větším časovým odstupem, jsou k dispozici částečné výsledky EBH 2017. Docela si začínám myslet, že jsem neskočil poslední. Deníky jsou do vyhlášení tajné, takže komplet výsledky zveřejním po jejich vyhlášení na setkání radioamatérů v Holicích.
Na chalupě jsme vyházeli nepotřebné věci a vydali se na procházku NS Maňovice.

Maňovický drak

Jsem vždy rád, když mě někdo vytáhne na nějakou takovouto zajímavost, kterou mám za barákem a proto ji nechávám na dobu, kdy nebude moc času. A pořád se to odsouvá, odsouvá,… NS je parádní. Fotky nejsou to pravé ořechové, takže doporučuji k návštěvě. Pokud na OÚ zahlédnete starostu, je to právě ten člověk, který se o NS zasloužil a který vám bude dlouho povídat nejen o Maňovicích. Když jsme tu byli my, chystal se dětský den a opékání buřtů, takže jsme o část povídání přišli, p. starosta se musel věnovat obecním radovánkám. I tak to bylo hezké zakončení neděle.

po cestě kolem Maňovic

místo k odpočinutí na návsi

Pár dalších fotek v Hraboší galerii – a to je vše.

Ahoj na Šumavě nebo jinde.