Plzeňské řeky – Úslava

Nějakým nedopatřením jsem si tak nějak usmyslel, že se projedu podél všech plzeňských řek. Letos to asi komplet nestihnu, ale je třeba začít. Tak tedy Úslava.

Pár faktů:
Úslava – pramení na jihovýchodním úpatí kopce Drkolná (729 m), jihozápadně od obce Číhaň, kousek od obce Lukoviště, v nadmořské výšce 637,2 m. Pravostranný přítok Berounky, v Plzni v nadmořské výšce 299,1 m. Délka řeky je 96,3 km. Plocha jejího povodí měří 756,6 km².

trasa jízdy

Ráno vyzvedávám s Michalem v Nepomuku na nádraží Bohuni a její nové kolo. Míříme do Lukoviště k prameni, kde nás Michal zanechává. Po rozhovoru s místním chalupářem, ze kterého se mávnutím proutku stává učitel angličtiny vyučující právě Bohuni – to jsou náhody – cca 7,30 vyrážíme k prameni. Bez problémů, je to jen nějakých 300 metrů.

pramen

A při cestě zpět začíná zábava. Nějak se mi uvolnil zadní blatník a plášť o něj škrtá. Sakra (před měsícem jsem dělal generální přípravu na sezonu). Stavím, zkouším natvarovat a dotáhnout blatník, dosáhnu toho, že se kolo netočí skoro vůbec. Vytahuji nářadí, nějak to pošolíchám (kolemjdoucí pár venčící psa nemá po kapsách, jako na potvoru, kombinačky). Zdá se, že to půjde, nejde. Volám Michalovi, aby vzal pořádnej křížák a kombinačky a přijel do Číhaně. Naštěstí jsem jako první z řek zvolil Úslavu a po celém toku je pro servisní tým (a odvoz padlých) přístupná do cca 20 minut ze základny na chalupě. To jsem ale mazanej. V Číhani statně koledují mládežníci a mě se podaří chytit ochotnou osobu, která mi půjčí kleště a křížák. Volám Michalovi, který naštěstí ještě nevyrazil a odvolávám servis. Místní ochotný šikula mi dokonce blatník přitáhne. Kroutí silou převelikou, tak mám starost, zda nestrhne závit na uchycení blatníku. Nestrhnul. Díky za všechny, kteří jsou ochotni pomoc. I když…

Pokračujeme dál k Hnačovskému rybníku. Než tam dojedeme, blatník se uvolňuje a začíná pršet. Volám Michalovi ať přijede do Plánice, provizorně nějak přitáhnu blatník (cestovní nářadíčko musím doplnit o slušné kleště, největší problém byl chytit matku), nasazuji nepromok bundu  a za nepublikovatelných výroků pokračujeme v cestě. Tedy Bohuni raději kousek přede mnou, abych ji svoji krasomluvou nekazil. V Plánici se potkáváme s Michalem, vše na krev (závit nezávit) přitahuji, malinko deformuji držák blatníku, do brašny pro jistotu strkám jak kleště tak velký křížák (dnes samozřejmě už nebudou potřeba, oprava byla kvalitní) a hledám Bohuni, která se mi mezitím ztratila. Když ji najdu na nákupech v Coopu, pokračujeme v cestě.

ohlédnutí k Plánici

Naštěstí déšť byl jen krátký, spíš deštík, spíš přeháňka a tak jedeme suchou nohou dál – přes tvrz Kratice, Štádlerův mlýn, Žinkovy.

nad Štádlerovým mlýnem

Žinkovy

Po cestě kecáme, kocháme se, plánujeme další výlety,… hezky to utíká. Dostáváme se do největší blízkosti Nepomuka a tak po známých cestách míjíme Novotníky, Prádlo, Klášter a u Dvorce se stavíme na sváču. Když vyjedeme z lesa před Ždírcem, zvedá se silný protivítr a ten nás doprovází až do konce výletu. Na úsecích, kde to jindy musí jet jak namazaný se sotva plazíme, a kde bych očekával krásný odpočinkový sjezd se musím odstrkávat a rychlost 14 kmh je k uzoufání.

Blovice

Navíc před Nezvěsticemi mi Bohuni nějak začne nadávat. Je pravda, že jsem při plánování cesty přehlédl mírnou terénní nerovnost a místo po ŽTZ jsem mohl trasu vést Nezvěsticemi, ale proč bych si kvůli pár výškovým metrům a tomu, že to tu Bohuni zná, měl nechat ujít vyhlídku na Úslavu a vyhnout se kusu cesty po státovce, to nechápu. Nakonec to vytlačila tak co. Cesta ubíhá, vítr fouká, kilometry přibývají.

nějak jsme zabloudili

Asi hlavně vlivem protivětru Bohuni po krásných 66 kilometrech ve Starém Plzenci končí cestu a volá odvoz a já pokračuji k Plzni. Od Plzence až do Koterova mi krásně proráží vítr starší manželský pár na kolech. Jedeme a kecáme. Hezké zpestření. Jen jestli mě netahali za nos – prý jedou ze soutěže ve skoku králíků. Ještě jsem nedohledal, jestli je to skok daleký, vysoký nebo na ramlici, ale najdu si to. Plzní projedu bez problémů a těším se na louky na soutoku, u kostela sv. Jiří. Sednu si, natáhnu nohy, dám si svačinku, pokochám se a odpočinu. Zděšení na místě – je tu pouť.

u sv. Jiří

Asi Bohuni utluču – má to sem pár metrů, má tátu Jiřího a nemůže mě varovat. Prý to nevěděla, to tak, tomu nevěřím ani za mák. Horko těžko se dostávám k soutoku, fotka a prchám na vlak.

na soutoku Úslavy a Berounky

Na nádraží dojíždím akorát těsně po půl čtvrté. Dávám si kafe, nasedám do rychlíku na Budějky a hurá k domovu.

Konec.
Konec???
Z Nepomuka domů se mi chce brečet, vítr je natolik silný (nebo já slabý), že mě 2x zastavil při jízdě po rovině. Nicméně i těchto posledních 6 km zdolávám a do deníčku si mohu napsat – první řeka je po 8 hodinách a 94,8 km za mnou.
Tedy spíš se mnou, i přes obtíže to byl parádní výlet, špatné se zapomene a hezké zážitky zůstanou. Navíc mi zůstane i seřízený blatník na kolobce. Doufám, že hodně dlouho. Doma jsem tam vrznul ještě kontramatku a držák trošku jemněji a ladněji vytvaroval kladivem a palicí. Není to hezký, ale je (a bude) to snad funkční.