Výlet na Říp

Vzhledem k tomu, že na výlet jsem měl jen sobotu, následoval výběr ze seznamu – Blízké cíle – až nebude moc času. A taky hrálo roli to, že na Řípu jsem ještě nebyl a očekával jsem hezké podmínky pro vysílání PMR a když bylo ve čtvrtek a pátek tak hezky tak hezké počasí i v sobotu a když je zima tak málo lidí a když…

Naplánování trasy nebylo až tak složitý. Vstávám brzy, tak vláčkem někam poblíž, procházka, kolem 12,00 na Říp a pak zase hupky dupky někam na vlak. Jako výchozí místo padla volba na Vraňany. Odtud do Jeviněvsi k pozůstatkům hradu Jevín  a na obhlídku Jeviněvského vinařství (jednak tu mají Turistickou vizitku, druhak jsem chtěl něco přinést Katce). Po červené dále do Ctiněvsi do Podřipského pivovaru a pak už přes Říp do Roudnice. Hezké plány, v pátek zjišťuji, že jsem docela línej a v sobotu ráno to není o nic lepší. Odsouvám odjezd o 2 hodiny a jedu vláčkem až do Ctiněvsi. Takže zříceninu, víno a pivo nechávám na nějaký další výlet.

Už start ve Ctiněvsi zničil další předpoklad. Sluníčko tedy rozhodně nebylo (a neviděl jsem ho celý den, tedy viděl, večer na fotkách od Bohuni, byla na Šumavě na běžkách a fotky škodolibě dala na Ksichtoknihu). Ale jinak paráda, sníh křupal, bylo tak 5 pod nulou, hezky se šlapalo. Než jsem vyrazil na Říp, obešel jsem 2 ze 3 podřipských studánek. Zejména Mnetěšská stojí za návštěvu. Hezky opravená. Navíc má 2 boudičky – pramen a jímku.

Jak se tak courám kolem Řípu, našel jsem na zasněžené louce 3 pstruhy. Záhada pro mne veliká, širokodaleko žádná vodní plocha. Žádné zvíře, které by někde něco takového ulovilo a na druhou stranu by tu ani nemělo ani žít, aby je někdo přikrmoval. Pokud byste někdo měl teorii, kde se tu vzali a proč, sem s ní.

S údivem zjišťuji, že je 12,00 a začíná čas vysílání a já jsem ještě pod kopcem. Přidávám do kroku a stoupám k Pražské vyhlídce. No vyhlídce, jak se to vezme. Ale na 2 km vidět je tak to musí být vyhlídka. Zapínám vysílačku a už se to začíná hýbat. Spojení jsou dřív, než se stačím vydýchat a tak se u prvního i docela zadrhávám, jak lapu po dechu. Udělám 2 spojení a odcházím k vrcholu Řípu. Překvapení. Lidí jak smetí a navíc je zde asi 50 sibiřských husky (nebo to je malamut? fakt nejsem znalec). Páníčkové tu mají sraz nebo společnou vycházku. I když jsou z 90% na vodítku (páníčkové i psi) notně po sobě pořvávají, štěkají, hulákají, ti co jsou na volno se honí a provokují ty přivázaný, mumraj, blázinec,… prchám zpět na Pražskou vyhlídku. Tam si uvědomuji, že jsem mohl prchnout na druhou stranu, kam stejně chci. Tak se vydávám zpět. Srdnatě vystojím frontu před občerstvením, kupuji vizitku, a odcházím směr Roudnická vyhlídka.
Paráda, tady nikdo není (a není vidět ani Roudnice). Už po cestě zkouším spojení a na Roudnické vyhlídce si užívám (omezeného) výhledu, čaje, sušenky a vysílání. Občerstven, posilně a odpočat navštěvuji místo vyzvednutí základního kamene Národního divadla. Nevím proč, ale představoval jsem si to tak nějak jinak. Útulněji, uklizeněji, hrději,…???

Přecházím na Mělnickou vyhlídku a pomalu se chci sunout k Roudnici. Přicházejí poslední 2 dnešní spojení – podařilo se mi je i nahrát:

Pokud se vám neobjeví přehrávač nebo nefunguje, je možné spojení stáhnout.

Vypínám vysílačku, konstatuji, že Kapli a vrchol Řípu jsem tedy fakticky vzal hákem, prostě jsem je přeběhl v úprku před psy a lidmi, a třetí pokus na bližší seznámení už nepodniknu. Začínám sestupovat. Z Řípu by se hodily sáňky nebo jiné jezdidlo. Hezky by to svištělo. Ale co, hlavně že jsem nesvištěl já, i když párkrát jsem měl hezky našlápnuto na nějaké klouzací, padací, taneční a jiné kreace. Naštěstí ve zdraví dorážím pod Říp. A i tady bylo na co koukat

a to se člověk ani nemusel otáčet. Ale když se otočil.

Některá místa si vysloveně říkala o pauzu. Třeba Rybníček Vesečák.

Než by člověk napočítal do 13, už jsem byl v Roudnici. Tady je kromě Galerie všechno v sobotu zavřený – Infocentrum, Muzeum, Vyhlídková věž,… Tak jo, až budu mít cestu kolem a bude zrovna na jaře, středa a kolem 11,00 tak si to tu všechno prohlídnu, to tu bude možná něco otevřeno. A nebo možná ne, možná je to tak zařízený, aby jim sem moc nelezli lidi. Dneska se podívám akorát na Kratochvílovu rozhlednu (jednu z našich nejníže položených rozhleden 230mnm, 49 schodů, 13metrů výšky).

Vstup zdarma, zřejmě nonstop (píše se něco o otvírací době, ale fakt nevěřím, že tu někdo každý den otvírá a zavírá branku). Vyhlídka do širého kraje se díky počasí a přerostlým stromům nekoná, ale vyhlídka na Roudnici je hezká. Tohle se Roudnickým tedy povedlo.

Dostatečně jsem se pokochal a tak prchám na nádraží a 16,15 sedím v rychlíku na Prahu.

Hezký sobotní výlet a kdo by se chtěl projít přes Říp, doporučuji. Podle mapy to je nějakých necelých 10 km, já si to trošku protáh. Nějaké zamračené a pošmourné fotky jsou tradičně v mojí galerii a na závěr kratičká rekapitulace:
Dostál jsem tradici, že každý Čech by měl na Říp alespoň jednou vystoupit. (a rád se sem vrátím)
našlapáno 16 km
deník PMR 3564
aktivace Řípu do soutěže Kopce4

 

---