Z Čihadla na Zbraslav

Je to vlastně kousek. Ale to si nesmíte brát vysílačku PMR, chtít navštívit IC v Dolních Břežanech a chtít se podívat na Závist. Ale popořadě…

Cíl první, aktivace kopečků Čihadlo a Hradiště, cíl druhý, příjemná procházka. A jak se to povedlo? Skoro výborně.

Celkové shrnutí netradičně na začátek – Aktivace Hradiště, Čihadlo se nezdařilo. Prvních 24 km do PMR Cupu 2017,  IC v Dolních Břežanech otevřeno, v sobotu a v zimě věc nevídaná. Hezký cca 15 km výlet u Prahy. Venku už to vypadá jak v zimě, Jen to sluníčko se ani dnes nedostavilo a tak jsou fotky šedivé a pošmourné.

Autobus mne vyhazuje v Točné. Už z dálky se panorama Čihadla jeví jako „vysílání friendly„. Jen mě to tu dnes nelítá. Jen Michal Břežany. Spojení potěší, ale do aktivace kopců se bohužel nepočítá, Michal sedí doma v Břežanech cca 2 km ode mne ve stejném lokátorovém čtverci 🙁  Ať dělám co dělám, další spojení jsem nevydoloval.

QTH Čihadlo

Tak alespoň prolézám vrchol Čihadla, vloni mě odtud hnali airsofťáci, měli manévry. Čihadlo patří již do Brdské vrchoviny. Pro svou výšku 385 mnm a strategickou polohu zde byl v 70.–80. letech  11. protiletadlový raketový oddíl jako součást komplexu obrany Prahy. Dnes je zde spousta pozůstatků, takže se airsofťákům ani nedivím, že to tu vyhledávají. Jen kdyby ty jejich kuličky na hladké podlaze tolik neklouzaly. V hangáru jsem málem hodil tlamu.

Jak jsem psal, spojení jsem nevydoloval a tak hurá do Břežan. Sice je tak párkrát do roka projíždím, ale pěšky jsem tu po dlooooouhých letech (tak 1993 jsem tu byl pravidelně, byl tu kolchoz a můj rajón). Nestačím se divit. Nádhera, nádhera. Nejen baráky na bydlení, ale i infrastruktura a z vývěsek to vypadá i na super společenský život. Kostel opravený, areál statku opraven, …. Jasně, někomu se nemusí nové krabice líbit, ale tady mi to přijde takové nějaké… přijatelné

V Dolních Břežanech

Kochám se a zvolna mířím k Závisti. Naučná stezka lemovaná infotabulemi a místy s hezkými výhledy. Začínám chápat život na Závisti, začínám nechápat velikost a rozlehlost hradiště. Hlavně to, že bylo na obou stranách Břežanského potoka.

přes Břežanské údolí

Ať mi nikdo nevykládá, že na druhou stranu se hulákalo, mávalo nebo co ještě. Tady se jistojistě vysílalo, a hezkých pár století před Marconim (alespoň jsem si nevšiml drátů). A propo, když jsem u toho vysílání – aktivace Hradiště (kopce, vrcholu), ať se k tomu nemusím vracet v závěru. Když jsem usoudil, že už nepřijde žádné spojení a zůstanu u toho jednoho s Michalem, dal jsem vysílačku do batohu. Za chvilku slyším …Bílá hora… Bílá hora… Dochází mi, že jsem vysílačku uklidil zapnutou a že Ivo nebo Senior dávají výzvu ze svého oblíbeného QTH. Rvu dolů batoh, vysílačku z batohu a už máme spojení s Ivem Hvězda. Díky, aktivuji Hradiště. Chvíli kecáme a ujišťujeme se, že jsme asi v éteru sami. Z omylu nás vyvede Radek Háje Praha. Sakra kde byl, když já byl na Čihadle??? Dělám si srandu, jsem rád za obě spojení. Ale pak už uklízím vysílačku a nechávám pokusů rozvlnit éter na jindy. Tolik k odbočení a zpět na cestu.

pod Hradištěm

Dělám si odbočku k vyhlídce na Zbraslav mezi stěnami Břežanského údolí. Sice tím ztrácím pár výškových metrů, ale budiž, stojí to za to.

vyhlídka na Zbraslav

Vracím se na rozcestí Hradiště a teď už opravdu mířím nahoru. Přecházím vrcholovou část hradiště Závist a pokračuji na vrchol Hradiště 373 mnm. To je mi záhadou, jak lze tady určit vrchol, notabene původní. Všechno širokodaleko tu přeci musí být dílo lidských rukou. Buď se rovnalo pro stavbu domů, cest, pro potřeby polí, dobytka, nebo navršovalo pro obranu. Tak proč právě tady je nějaký vrchol na mapě? Ale je tu krásně. Hodina mírně pokročila a mne čeká klesání. Jak to slovo napíšu, už mě bolí kolena.

Sestupuji k Arcibiskupskému altánku a dávám si pauzičku. To prostě jinak nejde (a kolena mě nebolí).

výhled na Zbraslav

Odpočat a pokochán (hrozný slovo, ale právě jsem ho vynalezl) sestupuji k nádraží Zbraslav. O minutu mi ujíždí vlak (kompenzace za včerejší Řevnice, kde na mne minutu čekal) a tak přesun na autobus. Hezký výlet na odpoledne. Prostě to stojí za to.

Nějaké další fotky tradičně v Hraboší galerii.