Krušná hora a okolí s PMR

Na sobotu 10.12. byla vypsána akce Z(a)mrzlý éter. Soutěž PMR a bonusová akce Kopců. Takže kam poblíž Prahy?

Do Kopců se počítají jen vrcholy zdolané vlastní silou, tedy procházka. A když už, tak přeci ne na jeden kopeček.

Kolem deváté odjíždím z Butovic do Hudlic. Místní pamětihodnost – rodný dům Josefa Jungmanna je mimo sezónu a tak se rovnou vydávám na první kopeček. Hudlická skála 487m a její vyhlídka.

Hudlická skála

Skalní pyramida, tvořená buližníkem, poskytuje dobré místo pro vysílání. Také se mi ji daří téměř obratem aktivovat. Zbývá čas na prohlídku a kochání se výhledy. Jsou zde instalována výborná zaměřovadla, prostě kouknete průhledem a … je to tam – žádné pátrání na obzoru, žádné bloudění očima, co je psáno na mířidlech, to také uvidíte (tedy pokud není třeba mlha, že).

Mířidla a PMR

Jen do jeskyně, která je ve skále, se nehrnu. Místo toho přecházím na Hudlický vrch.

Samotný 522m vysoký Hudlický vrch je zarostlý duby. Je tu moc hezky. Ona celá NS Hudlický vrch – Krušná hora stojí za návštěvu. Já se zde zdržím déle, protože ze zalesněného vrcholu mi spojení nejdou jak bych chtěl a pak si prohlížím bludiště mezi výchozy hornin a prostě se tu tak placatím a kochám.

Hudlický vrch

Navštěvuji pár zastavení na NS a křížek, kde se konaly hornické poutě. Obhlédnuto, vyfoceno, aktivace se zdařila.

Po hřebeni přecházím na Krušnou horu 609m s rozhlednou Máminka.

Máminka

Tady čekám smršť spojení. Omyl. Nahoře na rozhledně nejde vydržet. Jak je dole hezky a teplo, tady fičí, že mi profukuje i bunda. Bez sluchátek není slyšet z vysílačky ani slovo. Stejně tak vichr spolehlivě smaže to, co do mikrofonu hulákám já. Takže naprosto ideální podmínky navázání fonického spojení. Sestupuji pod rozhlednu. Dole je pár stolů a lavic a hlavně ze stran krytý přístřešek. Dávám si svačinku, čajíček, pohodička, spojení přibývají. Nebýt toho vichru, tak bych zhora z rozhledny asi slyšel a dovolal se dál. Zkouším ještě jednou zdolat rozhlednu, ale po jednom spojení s Tomášem Vlašim, jdu opět dolů. Nahoře se nějak neslyšíme a nerozumíme si, když zalezu do tubusu schodiště, spojení se mi ztrácí. Po necelé hodině je čas změnit stanoviště.

Podle plánu mířím k Vraní skále. Přesun, a vůbec celá dnešní cesta, je výborná. Krásná příroda, pokud se jde v krytém terénu tak je teplo, že skoro půl dne jdu jen v triku, po lidech ani vidu ani slechu. Potkal jsem za celý den tak max 20 lidí.

Vraní skála – 536m vysoký buližníkový suk s kruhovým rozhledem. Nádhera, nádhera, nádhera.

Vraní skála

Přicházím před západem slunce. Popsat mi to moc nejde, fotky taky nejsou tak skvělé, jak to bylo ve skutečnosti. Nezbyde vám, než mi věřit. Nádhera. Spojení šla jako na drátku, Ještěd, Karel Rokycany z Třemšína, který mi sdělil, že se mu z z Vraní skály nikdy žádné spojení nepodařilo, navrch Vilém42 z Brdců. Spokojenost.

Vraní skála

Za ubývajícího světla scházím(slézám) ze skály. Kdyby kolena mohla, tak se vykloubí a dojdou mi nafackovat. Nějak mě zase obě rozbolela a připomínají, že teda z kopce to fakt není to pravé ořechové. A to jsem ještě netušil, co mě čeká cestou do Zdic (jo, to jsou ty sešupy na grafu).

Ale přežil jsem. Jen ten vlak ve Zdicích mi ujel. O 5 minut. Počkal jsem si 1,5 hodiny na další. Udělal jsem pár pokusů fotit po tmě bez blesku a podíval se do Zdic do vietnamské večerky. Je stejná jako v Praze.

Dočkal jsem se vlaku a hurá na Prahu, krátce po osmé jsem doma. Nádherný den, náherné počasí, skvělý výlet. Minimálně na Krušnou horu a Vraní skálu se vrátím, s vysílačkou i bez ní.

Našlapal jsem skoro 27 kilometrů, navštívil spoooustu hezkých míst, aktivoval čtyři kopečky, Hudlickou skálu, Hudlický vrch, Krušnou horu a Vraní skálu.  Do PMR poháru jsem taky naspořil několik kilometrů spojení.

Pamětní list Z(a)mrzlý éter 2016

Nějaké další fotky najdete v Hraboší galerii a takhle nějak vypadá výlet na mapě.