Zapomnětlivá koloběžka

Koloběžka samozřejmě zapomnětlivá není, to já, ale přišlo mi to jako takový skoro pohádkový nadpis. Dnešní výlet byl taky skoro pohádkově zimní, kdybych spoustu věcí nezapomněl a nebolely mě dneska nohy.

Kam dnes, o tom jsem přemýšlel asi týden. Vzhledem k nedělnímu programu budeme i v sobotu v Praze. Na cbpmr se formovala poměrně slušná účast v éteru a tak jsem hledal hezký kopeček u Prahy kam se dá dojet na koloběžce, ještě jsem tam nebyl a dají se předpokládat dobré podmínky pro spojení. Radimovka. Celý týden jsem se nekoukl co jak a kudy a v pátek jsem se jal dohánět dluhy. Vytvořil jsem nějakou trasu, nahrál do navigace a šel spát, ráno odjezd v 9,00 ať mám rezervu. Ráno vstávám, venku bílo a zhora padá taky něco bílého. Pojedu, nepojedu. Nakonec jsem se za 5 min 9 rozhodl, že ano, naházel jsem pár věcí do brašny, uvařil čaj do termosky a v poklusu opustil byt. V 9,30 se mi podařilo vyjet, takže jsem hravě zlikvidoval rezervu, kterou jsem měl ve 3 hodinovém limitu na dojetí na Radimovku. Takže teď mi musí stačit 2,5 hodiny na 35 km při hezkém profilu (Radimovka je ta nejvyšší špička, jak jinak).

No co, tak pojedu víceméně bez zastávek. Pořád lepší, než když pojedu rychle (to stejně neumím, průměrná rychlost je konstanta, která nepřekračuje hodnotu 15kmh). Ha – zastávky, zapomněl jsem doma foťák, to je dobrý. Budu bez fotek a zrovna je tak krásně. Zapomněl jsem se podívat pořádně na trasu, vždyť jsem ji dal horkotěžko dohromady na poslední chvíli, a tak musím zastavit už v Bráníku na Vrbovce, abych se podíval, kudy že to vlastně vede ta má cyklostezka. Kouknul jsem na GPSku a hele, zapomněl jsem vynulovat počítadla. Takže začínáme počítat až v Bráníku. Nic tragického, na Radimovku je pořád stejně daleko, jen nevím kolik. Dvakrát se odrazím na koloběžce a zase stojím. Zapomněl jsem pustit záznam na hodinkách. Ne že by se něco stalo, ale nějak jsem si zvykl na sledování tepovky a byl bych nervózní a naštvanej. A hlavně bych se neměl po dojezdu čím kochat (no, kochat, zapomněl jsem dobít snímač tepovky, tak vydržel makat jen 3,5 hodiny).

První kratší zastávka je v Kunraťáku. Připravuje se zde zítřejší Velká Kunratická. Fotím na telefon brod a výběh na hrádek. Nadávám u toho jak špaček. Za prvé jsem zapomněl, že v rukavicích nejde telefon  ovládat a za druhé jsem zjistil, že jsem ho nějakou záhadou zapomněl dobít. Takže fotek moc nebude a budu rád, když po cestě nezdechne. Posílám Mindovi fotky a uvědomuji si, že musím najít, jestli budou výsledky online na webu, aby nás nelakoval jak byl dobrej.

Dál už jsem jel, jel a jel. Celá cesta na Radimovku byla po hezkých cyklostezkách, případně silnici. Jen asi cca 2km po polňačkách, ale nic tragického. Teplota se úspěšně držela na 0° případně lehce plus. Paráda.

Na Radimovce je to horší. Zapomínám, že mám běžecké boty a při průchodu sněhem, bahnem a vodou jsou durch. Příště si nesmím zapomenout vzít náhradní ponožky a pytlíky. Taky je tu víc zima, -4°C, všechno hezky namrzá. I já jsem za chvíli zmrzlej. Zapomněl jsem doma diktafon a tak spojení smolím v rukavicích na papír, doma je pak skoro hodinu luštím. Ale je to paráda, Za 40 minut mám 7 spojení, to u mne není zvykem.

Obzvlášť mám radost ze spojení s Andreou Praha, kterou jsem občas zahlédl v denících, ale nikdy si při spojení s Pavlem Praha o toto extra spojení neřekl. První spojení z Radimovky bylo s Davidem Čelákovice při jeho prvním vysílání vůbec. Teď koukám do jeho deníku a zřejmě jsem byl jeho první spojení vůbec. Hezké a potěší.

Vypil jsem čaj z termosky, zjistil sem, že mi zmrzla voda ve flašce. Jo a vzhledem k tomu, že jsem doma zapomněl dobít telefon, jak už jsem tu vzpomínal, tak ten po vyfocení koloběžky na Radimovce definitivně zdechnul. Nejlepší doba vyrazit k domovu. Tedy vlastně ještě na Mandavu, chtěl bych ji aktivovat jako druhý kopec dnes a vyfotit si rozhlednu do alba navštívených rozhleden a vyhlídek. Akorát rozhlednu na ni si nevyfotím.
Zrada, jak přituhlo, začíná mi namrzat sníh a bláto v blatníku. Funguje to jako dobrá klínová brzda. Stavím pod Petříkovem a snažím se vyšťourat směs z blatníku. Na chvíli to pomáhá. Dojíždím na Mandavu a během necelých 5 minut mám 2 hezká spojení a žádnou fotku.  To mi stačí a tak vyrážím na další cestu.

V Sulicích jsem špatně odbočil a když jsem si toho všiml, už bylo lepší si trochu zajet a vrátit se na trasu nad Psáry. Jinak bych musel zdolávat hezký kopeček. Bohužel cesta přes les byla jednak pod sněhem, druhak byla pod sněhem hezká vrstva bláta. Znovu jsem proplách boty a do blatníků nachytal všechen možnej binec. Ten hezky zmrznul, a tak se mi zase jelo moc fajn. V Libni proplachuji blatníky z takový hezký louže, vyplavuji námrazu a až domů se jede bez problémů. Tedy bez problémů – malý problém byl ještě sjezd do Vraného – kdyby mi někdo skočil pod kola tak nezabrzdím a ani nezařvu, brzdy stávkují, huba je zmrzlá. Ale sjel jsem to. Za odměnu si dávám v kavárně presso a výborný domácí višňový džus. Z Vraného domů je to brnkačka, to mám letos už párkrát najeto. Po rovině to ještě jde, i když už cítím únavu, ale straší mě Chuchelák a tradiční výstup na závěr všech cest k Vltavě. Chvilku uvažuji o cestě tramvají, ale co by to bylo za výlet, kdyby jsem se nevrátil do místa startu po svých. Nakonec v pohodě, Chuchelák vycházím s jednou zastávkou a přes Slivenec šupajdím domů.

 

Až nic nezapomenu tak to bude paráda. Pokud uvidíte koloběžku s přívěsným vozíkem, jsem to já a mám s sebou všechno, co bych mohl potřebovat. S přívesem na děti si to nespletete, ten můj bude větší.

 

A pár (čeho vlastně) na závěr:

Deník spojení z dnešního výletu – 3367
aktivace Radimovka
aktivace Mandava

výlet 74km
nastoupáno 1480m

 

Po cestě otevřeny 2, slovy dvě, hospody -první si nepamatuji, druhá ve Zvoli, a Kavárna ve Vraném

 

---